Debut mladé básnířky Alice Hekrdlové přináší výběr básní z let 2009–2014, které překvapí svou vyzrálostí. Jak píše v doslovu básník Jiří Červenka: "Pohybujeme se v kruhu, kde počátek splývá s koncem, uvnitř s vně, oni s my a my s já. Jaký je únik z tohoto kruhu? Snad láska. V ní je spása, radost a naplnění. A nemusí to být zrovna Bůh. Stačí dialog mezi Já a Ty."
Kniha věnovaná Krásné jizbě přináší jedinečný příběh českého designu a bytové kultury. Krásná jizba, založená v roce 1927, se stala arbitrem účelného a vkusného bydlení a svými aktivitami pronikla do každodenního života tisíců domácností. Obsáhlou publikaci, která je prvním monografickým zhodnocením fenoménu Krásné jizby, doprovází bohatý obrazový materiál, zahrnující jak nové fotografie dochovaných artefaktů designu, tak snímky Josefa Sudka, fotografického ateliéru Illek & Paul a další archivní dokumenty. Jednotlivé kapitoly zachycují materiály a druhy sortimentu (umělecká díla a reprodukce, textil, sklo, porcelán, keramika, kov, svítidla, nábytek, drobné dřevěné předměty a ostatní doplňky), včetně detailních informací o jejich designérech a výrobcích, a hodnotí je z hlediska estetické, stylové a funkční proměny i jejich uplatnění v tehdejším interiéru. Kniha, kde nechybí ani užitečný aparát s medailony osobností, dobová dokumentace, výběrová bibliografie a rejstřík, je zásadním příspěvkem k problematice designu a kulturních institucí Československa první poloviny 20. století.
Čtvrtý svazek edice věnované Topičovu salonu představuje období v rozmezí let 1894 – 1899, kdy se salon objevil na pražské umělecké scéně poprvé. František Topič jej založil jako výstavní síň svého nakladatelství a knihkupectví, které sídlilo na tehdejší Ferdinandově třídě č. 9 (dnešní Národní 7) v Praze. Přestože kulturní politika soukromých galerií v 19. století není prozatím dostatečně zmapována, je zřejmé, že Topičovy obchodní a výstavní aktivity byly ve své době spíše ojedinělé a směle konkurovaly oficiálním institucím. Program salonu zahrnoval monografické, skupinové a tematické výstavy českých i zahraničních umělců stejně jako prodej uměleckých předmětů a reprodukcí. Publikace Topičův salon 1894 – 1899 zachovává strukturu předchozích dílů. Obsahuje dílčí studie o nakladatelské a knihkupecké činnosti Františka Topiče, architektuře domu a prostoru pro expozice, výstavních aktivitách a plakátech. Cennou součástí je také antologie dobových textů z vybraných katalogů a soupis všech uvedených výstav z daného období s bibliografií ohlasů.
V pořadí pátý díl ediční řady o historii galerie se zabývá obdobím let 1906-1911. Kniha vyšla při příležitosti 110 let od založení II. Topičova salonu. Publikaci tvoří dílčí studie o Topičově nakladatelství (Alice Hekrdlová), nové budově postavené podle návrhu Osvalda Polívky (Petr Šámal) a výstavních aktivitách salonu (Tereza Novotná). Kromě toho obsahuje výbor z textů katalogů a podrobný soupis článků z dobových periodik (Irena Lehkoživová). V roce 1906 došlo k zakoupení domu a k jeho přestavbě Osvaldem Polívkou na nakladatelský dům, tedy do jeho současné podoby. V tomto roce se tedy otevřela druhá etapa Topičova salonu. Již v roce 1907 zde představil svou tvorbu Vojtěch Preissig, o rok později zde zahájila svou druhou výstavu skupina Osma. Topičův salon měl ambici zasáhnout co nejširší vrstvu příznivců výtvarného umění a zároveň chtěl uspět i na uměleckém trhu. Výstavní činnost proto probíhala v širokém rozpětí (mezi dalšími zde byla představena i souborná výstava Miloše Jiránka). Významné bylo také propojení s nakladatelskou činností, které se projevilo v důrazu kladeném na prezentaci plakátové tvorby a knižní ilustrace.