Aleš Binar Livres

Kravaře představují významné sídlo na Hlučínsku. Publikace popisuje a analyzuje dějiny města včetně přidružených obcí v období od konce druhé světové války do současnosti.

Publikace pojednává o událostech tzv. Sametové revoluce ve městě Opavě a na Opavsku. Metodologicky je založena na osobních zpovědích účastníků tohoto převratu.

Publikace je detailní deskripcí a analýzou hospodářského a sociálního vývoje regionu Hlučínsko od konce druhé světové války po pád komunistického režimu v Československu. V práci se autor snaží mj. dokázat, že mezi roky 1945 a 1989 výrazně postoupila hospodářská dezintegrace regionu, čímž negativně zasáhla do vývoje procesu utváření a udržování hlučínské kolektivní identity.

Dějiny druhé světové války psala řada skvělých vítězství – a na straně druhé i množství ostudných porážek. Oba tyto přívlastky více než výstižně charakterizují první fázi bitvy o Francii na jaře roku 1940. Zhroucení obrany a pozdější potupná kapitulace zasadily francouzské společnosti ránu, před níž bledne i československý „mnichovský“ komplex. Naopak úspěch, kterého dosáhla vojska nacionálně socialistického Německa, byl nejdůležitějším momentem druhé světové války; zcela převrátil mocenský řád v Evropě a umožnil nacistickému režimu rozvíjet svou agresi, jak dovnitř, tak navenek. Podíl na německém vítězství mělo paradoxně i Československo, byť zcela nezamýšleným způsobem, a především v rozporu s jeho existenčními zájmy. Po jeho okupaci na jaře 1939 totiž německá branná moc (Wehrmacht) ukořistila množství vojenské techniky, mezi nimi i lehké tanky vz. 35 a vz. 38, kterými vyzbrojila své tankové vojsko. Z tanků vz. 35 a vz. 38 však zcela záměrně nebyly budovány žádné vyšší jednotky, které by byly tvořeny pouze těmito stroji (viz kapitolu II); to znamená, že na jaře 1940 byly nasazeny nejen společně s další obrněnou technikou, ale též s ostatními druhy vojsk a sil německé branné moci. I proto, jak bude dále detailněji rozebráno, neexistuje žádné střetnutí či žádný manévr, na kterém by měly československé tanky výhradní podíl. Cílem publikace je tedy popsat průběh bojového nasazení těch vojenských svazků, které měly ve své výzbroji československé tanky; jimi jsou 6. tanková, 7. tanková a 8. tanková divize. Předmětem zájmu je přitom nasazení těchto tří divizí jako celků; koneckonců, jak z výkladu vyplyne, s ohledem na německou doktrínu samostatné operační nasazení tanků ani nebylo možné. Publikace se přitom zaměřuje na rozhodující fázi západního tažení, během níž byl realizován plán „Žluť“ (Fall „Gelb“) a která trvala od 10. května do 4. června 1940.

Publikace Ozbrojené síly a československý stát na příkladech vybraných témat z historie mapuje klíčové okamžiky ozbrojených sil československého a českého státu, a to od první světové války přes meziválečné období, druhou světovou válku a poválečnou éru až po nejnovější dění. O celkovém záběru knihy svědčí, že má dohromady 451 stran a tvoří ji 29 kapitol. Namátkou je možno upozornit alespoň na méně známou problematiku; za pozornost tak určitě stojí téma civilní protiletecké ochrany v meziválečném období, operační záměry československého vrchního velení v roce 1938, spolupráce československých zpravodajců se britskými tajnými službami, záměry vojenského využití československého opevnění roku 1945, dění v československé armádě v průběhu sametové revoluce či zapojení Armády České republiky do mise ISAF anebo realizace programu POKOS.

Kniha Štěpánkovice je kolektivní monografií, která shrnuje dějiny obce Štěpánkovice na Hlučínsku (okres Opava); autory jsou Aleš Binar, Jiří Jung, Veronika Marková, Jiří Neminář a Marek Skupien. Publikace obsahuje množství fotografií, které poskytli vesměs obyvatelé obce. Knihu recenzoval dr. Zdeněk Kravar.