Tomáš Holčapek Livres

Monografie představuje ojedinělou syntézu zdravotnického práva, jako svébytného právního odvětví, které již nesporně našlo své místo také v české právnické vědě a právní praxi. Multidisciplinární povaha zdravotnického práva, která ve své podstatě pramení ze vzájemného prolínání medicíny, práva a etiky, přináší v praxi řadu otázek, na které předkládaná monografie nabízí odpovědi. Autoři se podrobně věnují všem tématům tohoto oboru - od medicínského (lékařského) a farmaceutického práva přes organizaci zdravotní péče, právo zdravotnických pracovníků včetně povinné mlčenlivosti až po práva pacienta včetně jeho informovaného souhlasu a otázky odpovědnosti (ať už trestněprávní, nebo soukromoprávní). Nevyhýbají se ani tématům, jako je eutanazie nebo medicínský výzkum. Autoři pojali tuto publikaci způsobem, jaký je běžný v zemích na západ od našich hranic. Jejich cílem je nabídnout čtenáři nástroj pro komplexní pochopení nemalého obsahu zdravotnického práva, jeho důležitých institutů a vzájemných souvislostí mezi nimi. Kniha tak nenabízí jen analýzu jednotlivých otázek, ale je vědeckou rukovětí v tom nejlepším slova smyslu, s níž bude možné obor zdravotnického práva uchopit a orientovat se v něm. Autorský kolektiv je tvořen především pracovníky Právnické fakulty Univerzity Karlovy, působícími při její Katedře občanského práva a Centru zdravotnického práva.

Moderní medicína je silně ovlivňována vědeckým a technickým rozvojem společnosti, zejména pak rozmachem informačních a komunikačních technologií a celkovou elektronizací. Tyto vymoženosti slibují velké přínosy jednotlivcům i celku, zároveň však mají i své četné problémy, rizika a náklady. Při zavádění inovací v lékařství coby odvětví, v němž jde o lidské životy a zdraví, je třeba brát v úvahu obě roviny. Právo je v současné době jedním z klíčových systémů regulace chování ve společnosti a již vzhledem k její složitosti a propojenosti má stěžejní roli. Platí to i ve vztahu k ovlivňování rozvoje moderní medicíny. Na jedné straně usiluje právo o podporu inovací, na druhé straně se ve všech demokratických právních státech snaží chránit důstojnost, svobodu a práva člověka. V zájmu posledně uvedeného cíle se nutně musejí stanovit různá pravidla, omezení a hranice, které pro tvůrce nových myšlenek, vynálezů, lékařských metod, léčiv či technických zlepšení mohou představovat i určité bariéry. Cílem této monografie je ukázat na konkrétních příkladech, jak se právo snaží reagovat na tyto výzvy a nacházet vhodné nástroje pro udržení rovnováhy mezi vědeckým pokrokem a zajištěním bezpečí zdravotní péče a přístupu k ní. Zabývá se konkrétními aspekty inovativního lékařství, především použitím umělé inteligence, zdravotní péčí poskytovanou na dálku (telemedicínou), ověřováním nezavedených metod a elektronizací zdravotnictví. Dílčí poznatky propojuje a zobecňuje a zkoumá, nakolik zavádění odborných i technologických novinek v lékařství ovlivňuje kvalitativní standard zdravotní péče.

Kniha Dokazování v medicínskoprávních sporech se soustředí na problematiku, která je pro spravedlivé řešení sporů vyplývajících z odpovědnosti za poskytovanou zdravotní péči stěžejní, tedy především na náležité zjištění skutkového stavu, které umožňuje následně právně posoudit důvodnost uplatňovaného nároku na odškodnění či jiné zadostiučinění. Zabývá se postupně jednotlivými stavebními kameny odpovědnosti v kontextu soudního sporu a zkoumá, které skutkové předpoklady musejí být prokázány nebo jinak zjištěny, kdo ve vztahu k nim nese důkazní břemeno, jak přesvědčivý důkaz musí být podán a jaké techniky pro ulehčení tohoto důkazního břemene bývají využity či by mohly být využity. Opírá se přitom nejen o platné české právo a rozhodnutí českých soudů v konkrétních případech, ale též o uvažovanou rekodifikaci občanského zákoníku, jakož i o srovnání se zahraničními právními úpravami i praxí.

Teorie a praxe informovaného souhlasu ve zdravotnictví Publikace je zaměřena na stěžejní právní otázku v oblasti poskytování zdravotní péče, informovaný souhlas pacienta se zákrokem. Zabývá se významem souhlasu jako základní podmínky lékařského zákroku, od vypsání receptu až po nejnáročnější operace. Důležitost poučení pacienta a jeho souhlasu s diagnostickými i léčebnými výkony přitom v povědomí českých pacientů, lékařů i právníků v poslední době, zejména po ratifikaci Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (č. 96/2001 Sb. m. s.) a po novelizacích zákona o péči o zdraví lidu (č. 20/1966 Sb.) a dalších předpisů, silně narůstá.