Jan Vacek Ordre des livres

Hlavní postavou románu KAMENNÝ MLÝN je třiadvacetiletý lesní inženýr Antonín Pokorný. Rok 1968 mění jeho poklidný život. Je vtažen do poválečných událostí, do doby násilného odsunu německého obyvatelstva z pohraničí. Po uvolnění hraničních přechodů se nečekaně objeví tajemná návštěva ze západního Německa. Ta změní dobré vztahy mezi rodiči a dětmi, kamarády a sousedy v malém šumavském městečku Vlkov. Opuštěný Kamenný mlýn uprostřed hlubokých a těžko přístupných lesů s hrůzostrašnou pověstí je zahalen nenávistí, mstou a snahou o nápravu dávné křivdy. Děj je plný napětí a nečekaných zvratů. Události, které nastaly, se mu v životě staly důležitější než milostné vzplanutí k jedné dívce. Dramatické situace děje zároveň působí citlivě na psychologickém jednání postav. Jedno je jisté. Hluboké šrámy na duši zůstanou.

V románovém příběhu Nevěsta z pohraničí je vylíčen drsný život obyvatel malé šumavské vesničky Strážkov. Ústřední postavou je Zdeněk. Přichází za snoubenkou Marií a synkem Honzíkem. Přípravy na svatbu a poklidný život se mění v nekonečný boj se zločinci, toužícími po ukrytých tajných nacistických dokumentech. Děj je plný napětí. Ukryté tajemství si vyžádá ztrátu nejbližších. Zradí nakonec dobří kamarádi, nebo naopak se stanou z nepřátel spojenci?

Patřil k největším talentům českého fotbalu za posledních 30 let. Svojí kariéru spojil především s pražskou Spartou. Ve své autorizované autobiografii vzpomíná jak na poslední letenské tituly, tak i na divoké období pod italským trenérem Andreou Stramaccionim. Dojde ale i na peprné historky ze zahraničních angažmá ve Frankfurtu a Mydtjyllandu či z fotbalové reprezentace. Autobiografie je doplněna i dosud nepublikovanými fotografiemi z rodinného archivu a postřehy slavných spoluhráčů.

Široký časový záběr příběhů z jedné malé pohraniční vesničky Vrbové, ležící v těsné blízkosti bavorských hranic, je poutavým dějem vylíčen život tamějších obyvatel. Děj sice začíná rokem 1965, ale dějově se vrací do dob válečných, poválečných a končí smutným obdobím sedmdesátých let dvacátého století. V příběhu nechybí láska, nenávist, přátelství, msta ani detektivní zápletka. Hlavním hrdinou je major Karel Vrba, nejlepší pražský kriminalista. Největším jeho tajemstvím jsou „hovory s ďáblem". (román z pohraničí)

Elektrochemické metody hrají významnou roli nejenom v základním fyzikálně-chemickém výzkumu, ale jsou široce využívány také pro analytické účely. Dnes nachází uplatnění ve vývoji nových čidel (senzorů) a v miniaturizované laboratorní technice pracující jak ve stacionárním, tak i průtočném režimu. Od druhé poloviny 20. stoletíbyly elektrochemické přístupy aplikovány v biochemickém a biofyzikálním výzkumu, což vedlo ke vzniku nové samostatné disciplíny bioelektrochemie. Předkládaný text si klade za cíl seznámit čtenáře se základními elektrochemickými metodami, které jsou využívány pro výzkum biologicky aktivních látek. Pozornost je věnována jak nízkomolekulárním substancím, tak i makromolekulárním systémům.

Román vznikl sepsáním příběhů několika rodin ze šumavského pohraničí. Děj je inspirován skutečnými událostmi. Do malé rodné vesničky Strážkova nedaleko bavorských hranic se po druhé světové válce vrací rodina Jana Bartáka, aby zde obnovila válkou zanedbané skromné hospodářství. Ústřední postavou je mladá svobodná matka Marie, která je dcerou Jana Bartáka. Bydlí spolu se svým malým synkem Honzíkem v početné sourozenecké rodině, kde švagr vládne pevnou rukou. Marii se snaží provdat a dostat z domu. Ta má sice nápadníky, ale bojí se dalšího zklamání. Marii se dvoří zejména záhadný majitel zdejšího mlýna. Dobrým sousedem a ochráncem je malíř Karel Koráb. Na nedalekém velkostatku se po skončení války začínají dít divné věci. Téměř detektivní zápletky s sebou nesou dávná tajemství minulosti, která budou nakonec odhalena.

Děj se odehrává v období okupace II. světové války. Autorovi se podařilo na základě dostupných informací napsat román o životě Poláků v pracovním táboře. Nacházel se uprostřed lesů v hájovně Ewiken, kam byli při jedné z německých akcí násilně deportováni. Celá oblast byla dobře hlídána dozorci. Přesto docházelo k útěkům dělníků, za což byli tvrdě trestáni. Za sebemenší prohřešky byli vězněni a pracovali na zvlášť těžké práci…

Volné pokračování knihy „V tichu šumavském“. Děj se odehrává počátkem léta 1969. Vašek se po dvaceti letech vrací na Šumavu, aby vypátral pravdu o své rodině a rodině svého nejlepšího kamaráda Oldy. Ti měli údajně zahynout při přestřelce přechodu hranic do Bavorska v roce 1949. Zdánlivě krátká návštěva Šumavy se však protáhne až do sedmdesátých let, kdy dochází k opětovnému uzavírání hranic. Děj je napínavý a plný zvratů. Podaří se nakonec Vaškovi najít celou pravdu?

Jan Vacek napsal několik povídek a básní, které nepublikoval. V mládí se věnoval malování. Má rád přírodu, zejména Šumavu. Působily na něj mysteriózní vlivy, které se odrazily i v jeho románu. „…asi dvacet metrů od kolny směrem k hranici u březového hájku jsem zahlédl pohyb. Srna, nebo jiná zvěř? Ne, je to člověk, někdo tam je. Zrovna teď a v těchto končinách?“

Poválečné příběhy dvou kamarádů a jejich rodin v šumavském pohraničí v době osidlování. Vašek běžel jako o závod. Kličkoval mezi stromy, nalevo, napravo. Narážel do stromů, padal na zem, proskakoval roštím. Chvíli co chvíli zakopával o výmoly a padlé stromy. Větve ho šlehaly do tváře, po těle, kryl si obličej a běžel, co mu síly stačily. Kulky ze samopalu se zarývaly do stromů těsně u jeho hlavy. Střelba neustávala. Ohnivé plamínky viděl ze všech stran. Kruh se stahoval. V poslední chvíli Vaška napadlo utíkat zpět k bavorským hranicím. Jan Vacek se narodil v roce 1952 v Benešově u Prahy. Pracuje jako účetní. Je ženatý a má dvě děti. Jeho koníčkem je cestování.