Antonyj Surožskij Livres

Modlitba jako živý vztah. V dnešní době je málo autorů píšících o modlitbě, kteří by k nám promlouvali s větší přesvědčivostí než metropolita Antonyj. V knize „Tváří v tvář“ se zabývá vztahem mezi vírou v Boha a modlitbou, což dokumentuje na nejrůznějších typech modliteb – od známých (např. Otčenáš) až po méně známé (např. modlitba Bartimaiova). Názorně také ukazuje, že modlitba úzce souvisí se skutky i s jednáním křesťana – jak pravil Izák Syrský: „Nemodlete se pouze slovy, chápejte celý svůj život jako modlitbu k Bohu.“ Pro mnohé čtenáře nebude jistě nezajímavá ani Surožského stať o modlitbách nevyslyšených.

Drobná knížka Smrt není zlá zachycuje čtyři vynikající promluvy na téma smrti a křesťanské naděje v posmrtný život, které autor pronesl v ruské pravoslavné katedrále v Londýně v roce 1984. Pamatovat na smrt, připomínat si vlastní smrtelnost a pomíjivost pozemského způsobu života patřilo od nejstarších dob ke křesťanské tradici, jen poslední dobou tyto skutečnosti stále více vytěsňujeme – ke své škodě: skrze bolest ze smrti a ztrátu blízkých se nám totiž pootevírají dveře do věčnosti. Je důležité prožívat umírání ve vztazích a ve společné modlitbě a ochotě k usmíření.

Kniha obsahuje poslední duchovní rozhovory metropolity Antonyje Surožského s věřícími, určené pro křesťany 21. století, plné pochybností a obav. Vladyka Antonyj v ní sdílí svou celoživotní zkušenost hledání Boha, víru a bolestivé pochybnosti. Publikace zahrnuje přepisy rozhovorů s londýnskými věřícími mezi 18. říjnem 2001 a 27. červnem 2002, kde odhaluje své srdce a vyzývá čtenáře k naslouchání za hranicemi slov. Hlavním tématem je osobní zkušenost společenství s Kristem, která dává jistotu víry. Duchovní rozhovory vznikly v západní pravoslavné diaspoře, kde autor prožil většinu života. V kontextu západní civilizace se snaží teologicky vyrovnat s odlišnostmi, neodsuzovat, ale nalézat příklady mravnosti a ušlechtilosti. Uznává, že všichni lidé jsou Božími stvořeními a mají podíl na vykupitelském díle Ježíše Krista. Tam, kde slova utichají, nastává kontemplace Boha, přístupná lidem všech kultur. Metropolita Antonyj své myšlenky nepovažuje za učení Církve, ale jako podněty k hlubšímu rozjímání o duchovních otázkách a osobním přístupu k církevnímu životu. Varuje před formalismem a povrchní sebedůvěrou a vyzývá k upřímnosti k Bohu i sobě. Kniha byla erudovaně přeložena vladykou Kryštofem.