Soubor básní člena Střediska západočeských spisovatelů doplněn kresbami ředitele Galerie města Plzně Václava Maliny. Sympatickou vlastností obou tvůrců je jejich sepětí s krajinou, jež se zároveň stává i základním tématem pro tuto knihu. Reliéf přírodní scenérie se v nejrůznějších podobách a tvarech promítá jak ve Vinšových verších, tak i v Malinových ilustracích. Zároveň do těchto obrazů a básní umístili i fenomén člověka, neboť právě on je nedílnou součástí určitého prostoru, v němž se pohybuje a žije. Lidský jedinec je zde nezastupitelným a důležitým faktorem, v jehož možnostech je co nejvíce se přiblížit území, které je nezbytné pro jeho existenci. I proto se o toto místo mnohdy až úzkostlivě obává, proto se snaží nikdy se mu příliš nevzdálit, proto si chce uchovat konkrétní dojem a prožitek z jeho nespoutanosti a volnosti. Tyto zásady ctí pochopitelně i oba autoři a dokonce si pro jejich realizaci vybrali i svá nová bydliště: není náhodou, že domovem Luboše Vinše je jihočeská Blatná plná luhů a hájů, zatímco Václav Malina si za pro svůj další pobyt zvolil samotu pod Černým lesem v západních Čechách. A právě tady nalézají svou trvalou inspiraci, v níž mimo jiné "krajina je mou svatyní / mým jitrem i stmíváním / mou náručí / mou skrýší."
