Jan Tryzna Livres

Retroaktivita, tedy zpětná působnost, je v právu předmětem polemik již od starověku. Změny právní úpravy v čase se často projeví zásahem do právní jistoty, případně narušují legitimní očekávání adresátů právní úpravy. Je tomu tak zejména tehdy, mění-li se právní postavení těchto osob k jejich tíži. Na druhou stranu však zpětné působení práva v čase nemůže být v právu zcela eliminováno. Mohou proti němu svědčit různá ústavní omezení, avšak jiná ústavní pravidla jej v různých situacích mohou též vyžadovat. Hlavním důvodem legitimujícím změnu práva v čase je pravomoc zákonodárce reagovat na aktuální společenské potřeby změnou právní úpravy, a to i takovou, která bude působit zpětně. Podstatné je vymezení a dodržování pravidel, podle kterých bude možno posuzovat přípustné a nepřípustné zpětné časové působení práva. Základem těchto pravidel jsou v současné době především ústavní normy a dále pravidla obsažená v mezinárodních smlouvách. Ta jsou následně interpretována a precizována rozhodovací činností zejména ústavních soudů, případně soudů mezinárodních a nadnárodních institucí. Kniha ukazuje, že utváření takových pravidel podléhá různým vlivům, je závislé na sociálních, ekonomických i politických okolnostech, a proto je nalezení univerzálního řešení v podstatě nemožné. Jednotícím východiskem nicméně zůstává racionální požadavek, aby právní pravidla umožnila svým adresátům předvídat právní důsledky jejich chování. Přístup nereflektující tento požadavek je nutno náležitě obhájit. Pokud se tak nestane, je retroaktivita právní úpravy stěží akceptovatelná.

Kolektivní monografie je stěžejním výstupem projektu GAČR č. P 408/10/1599 Metodologie interpretace práva jako záruka právní jistoty v soudobém demokratickém právním státě. V pěti kapitolách a shrnujícím závěru autoři analyzují metodologii interpretace práva jako prostředek, který by mohl po doktrinárním rozpracování pomoci při uplatňování požadavku předvídatelnosti soudních rozhodnutí a efektů právní regulace vůbec, tedy právní jistoty, ve stále komplikovanějším recentním právním prostředí. Mezi autory najdeme řadu předních českých i zahraničních osobností oboru právní teorie, právní filozofie a právní sociologie.

Důkladná studie o normativním charakteru právních principů a jejich soudobé roli při aplikaci práva v prostředí českého právního řádu i v komparativním pohledu. Autor se vedle teoretických otázek věnuje řešení také praktických problémů, zejména pak výběru pravidel pro rozhodování konkrétní kauzy soudem. Na příkladech judikatury některých národních ústavních soudů (včetně českého), stejně jako ESD a ESLP autor analyzuje význam právních principů v evropském měřítku. Kniha je proto určena zejména soudcům a dalším účastníkům procesu aplikace práva.

Tato kniha je pokusem o postižení mnohotvárné komplexity práva jako normativního systému. Je zároveň poctou prof. Aleši Gerlochovi – významnému českému právnímu vědci a pedagogovi, který výzkumu práva zasvětil život. V knize jsou zmapovány podstatné vlastnosti práva, jeho vazby k různým sociálním subsystémům (morálka a politika), fenoménům (moc a autorita) a institucím (stát). Pozornost je věnována strukturálním otázkám (relativní autonomie práva), funkcionalitě práva (jeho tvorba, interpretace, aplikace a působení), jednotlivým oblastem práva (problémy soukromého a veřejného práva) i právnímu myšlení. Přístup autorů reflektuje tradice práva (římskoprávní základy), soudobý stav právní regulace a nové výzvy, které přinášejí proměny společnosti (globalizace, integrace, multikulturalismus, nové technologie), jakož i odpověď práva na ně (právní pluralismus, judicializace práva, modifikace dělby moci, inovace v právnické metodologii). Kniha je kombinací makro- a mikropohledů na právo, souborem prací syntetických i analytických. Autoři se snaží nabídnout také výhledy do budoucnosti, nejde jim jen o deskripci, ale též o prognózu vývoje práva. Výsledkem spolupráce celé řady našich a zahraničních autorů je komplexní zpracování historických základů, aktuálního stavu a perspektiv práva, přičemž není zapomenuto ani na osobní přínos jubilanta k rozvoji právní teorie a praxe.