Hrdina románu je novinář, který je přesvědčen že má život i kariéru pevně v rukou. Dokud ovšem nepřijde velký třesk, během něho se sám paradoxně stane mediální obětí. Kniha však není suchopárnou moralitou, ale především strhujícím osobním příběhem, ve kterém se motiv ztráty iluzí z vnějšího světa podbarvuje řetězovitě vršenými ztrátami a zásahy v osobní rovině. Rychlé a často kontrastující střídání rovin vyprávění (nezakotvený a mravně poněkud rozkolísaný hrdina, nalézající oporu v barvitých vzpomínkách stoleté babičky), odskoky v čase (z nejživější současnosti až k začátkům minulého století), ale i prostoru (z Prahy třeba až do irského Dublinu), dělají z knihy Babiččin Majnkampf a já jakousi moderní verzi klasického střetu "labyrintu světa s rájem srdce". Autorovi se sem v pozoruhodně kondenzované formě vešla řada naléhavých témat, ale i osobitě zpracovaných věčných motivů - kunderovské téma sexu jako protikladu lásky, ztráta identity, nenávratnost dětství a naše stálá nezralost.
