Václav Sádlo Livres

Velmi detailní popis jedné z posledních bitev SS na konci druhé světové války. Popis dramatických událostí, ke kterým došlo na skonku druhé světové války v Náchodě-Bělovsi. Po nesmyslném vražení ustupujícími německými jednotkami zbraní SS v bývalé celnici a boji německých Hetzerů s předsunutými jednotkami Rudé armády přišla krvavá odplata vítězů v náchodském pivovaru. Autor se zdržuje vynášení soudů, ale předkládá a konfrontuje dochovalá svědectví. Text doprovází velké množství dokumentárních fotografií.

Knížka vycházející při příležitosti stoletého výročí narození Egona Hostovského, rodáka z Hronova, sleduje nejen důležité momenty jeho mladých let, prožitých v rodném kraji, ale především to, jak se tento kraj odrazil v jeho literární tvorbě. Kniha je doplněna reprodukcemi fotografií a dokumentů, z nichž mnohé jsou zveřejněny vůbec poprvé.

Publikace, vydávaná u příležitosti 65. výročí konce druhé světové války, zachycuje osudy lidí, kteří obětovali své životy v období, kdy se rozhodovalo o další existenci našeho národa. Autor vychází z četných dokumentů, mezi něž patří vedle úředních listin např. korespondence vězňů z nacistických káznic či koncentračníchtáborů, poslední dopisy na rozloučenou či záznamy spolubojovníků. Dále se opírá o rozhovory s pamětníky nebo rodinnými příslušníky. Předmětem jeho pozornosti nejsou jenom strohé životopisné údaje, nýbrž často neuvěřitelné příběhy, které může přinést pouze válka.

Publikace zachycuje osudy Náchoďanů, jejich boj za svobodu i všední dny, které prožívali v pohnuté době Protektorátu od vstupu jednotek Wehrmachtu 15. března 1939 až po osvobození 9. května 1945 i s tragickými dozvuky, které vyústily v běloveskou tragédii. Unikátní fotografie a dobové dokumenty vypovídají o významných událostech, jako bylo ničení československého pohraničního opevnění v létě 1939, vyhlášení prvního stanného práva v roce 1941, které mělo v Náchodě zvlášť tragické následky, pohnuté osudy židovské komunity a další. Nakladatelství Bor knihu vydalo ve spolupráci s Regionálním muzeem v Náchodě.

Cena za osvobození Náchoda byla vysoká. 9. května 1945 zde padlo patrně nejvíc sovětských vojáků na jednom místě v ten den v celých Čechách. Tyto události vedly náchodského rodáka Josefa Škvoreckého k napsání románu Zbabělci. Bývalý ředitel muzea v Náchodě Václav Sádlo téma zpracoval již v knize Běloveská tragédie (2006, 2009). Nyní společně s literární historičkou Olgou Hostovskou Castiellovou a jejím synem Dariem přináší nové poznatky o roli italských antifašistů. Náchod se na konci války v květnu 1945 stal doslova mezinárodním městem. Přes blízkou hranici s tehdejším Německem zde procházeli bývalí zajatci a vězňové ze zemí, s nimiž nacistické Německo bojovalo nebo je okupovalo. Někteří z nich se podíleli na osvobozování města. Byli to především Italové, svědčí o tom i skutečnost, že osm z nich bylo ošetřováno se zraněním ve zdejší nemocnici. Publikace si také všímá, za jakých dramatických okolností se Italové na kladské pomezí dostali. V závěrečné části sleduje jejich návrat do vlasti, který v rozvrácené poválečné Evropě trval i řadu měsíců.

Životopisný portrét Egona Hostovského z pera jeho dcery, redaktorky a překladatelky Olgy Hostovské a spoluautorů skládá dohromady mozaiku životního příběhu významného českého romanopisce a přináší množství dosud nepublikovaných archivních fotografií. Spisovatel Egon Hostovský (1908 Hronov - 1973 Montclair, USA) pocházel z rodiny drobného židovského podnikatele. Studoval na filozofické fakultě v Praze, poté se živil jako nakladatelský redaktor a lektor. Po okupaci Československa emigroval do USA, domů se nakrátko vrátil v roce 1946, ale od roku 1950 zůstal v USA natrvalo. Působil mj. jako redaktor Svobodné Evropy a jako učitel, v závěru života se věnoval pouze literatuře. Jeho romány Sedmkrát v hlavní úloze (1942) a Úkryt (1943) patřily k prvním beletristickým reflexím druhé světové války. V nápaditě komponovaných poválečných dílech využíval postupů experimentální, ale např. i detektivní a špionážní prózy (Nezvěstný, 1955, Půlnoční pacient, 1958). Především jsou ale tyto prózy, počínaje románem Cizinec hledá byt (1947) přes vrcholné Všeobecné spiknutí (1961) po pozdní Tři noci (1964), kritickou reflexí traumat a odcizenosti moderního světa. Hostovského životní osudy, které formovala především zkušenost s dvojí totalitou a s ní spojené zásadní rozhodnutí o emigraci, jsou v mnohém jedinečné a unikátní, v mnohém se v nich však také dokonale odrážejí dějiny 20. století.