Jarmila Alexová Livres

Přestože slovesné baroko, dlouho opomíjené a někdy i zatracované, prožívá v posledních -letech obnovený intenzivní badatelský zájem, studií zabývajících se syntaktickou strukturou jazyka není mnoho. Přispět k jejich rozšíření má tato monografie, postihující vývoj českého souřadného souvětí v průběhu sedmnáctého a v první polovině osmnáctého století. Autorka vychází z jazykového materiálu, který jí poskytly české barokní texty v rozmezí let 1630-1750. Tato báze představuje přes 150 pramenných památek, z nichž řadu významných excerpovala v plném rozsahu. Jednotlivé jevy dokumentuje vždy nejstaršími do-klady a sleduje jejich užití i v textech pozdějších. Analýza shromážděného materiálu přesvědčivě ukazuje kontinuitu jazykového vývoje v barokním období. Sledujeme, jak se v souvětných typech rozvíjejí prostředky, jež čeština zdědila ze svého staršího období, jevy mizející i nové jednotky progresivní. V bohatém inventáři výrazových prostředků barokního souvětí naprosto převažují prvky, které přešly do moderního jazyka a dosud v něm žijí.

Slovesnost českého baroka zůstala na rozdíl od architektury, hudby a výtvarného umění téměř dvě století ve stínu, odsouzená poněkud nespravedlivě k zapomnění jako jazykově slabá a žánrově omezená. Zájem o ni projevili někteří badatelé až v první polovině 20. století a po delší stagnaci novou vlnu zájmu přinesl konec tisíciletí. Vynikající osobnosti z řad jazykovědců i literárních historiků připravovaly cestu, v níž pokračovali a pokračují jejich žáci a obdivovatelé. Autorský kolektiv monografie tvoří odborníci specializovaní na historii českého jazyka, literární historikové věnující se autorům a žánrům barokní literatury, vydavatelé edic barokních tisků, kteří působí na fakultách a v ústavech univerzit doma i v zahraničí, v Akademii věd ČR, v archivech i muzeích