Petr Elbel Livres

Dobová kronika stredovekého nemeckého kupca, ktorý sa na začiatku 15. storočia uchytil na dvore kráľa Žigmunda Luxemburského a niekoľko rokov strávil v Bratislave a na budínskom kráľovskom dvore. Svoje dobrodružstvá i stretnutia s významnými ľuďmi, kráľmi, kráľovnami, vojvodami a mnohými ďalšími, zaznamenal v unikátnom diele. Eberhard Windecke sa narodil v kupeckej rodine v Mainzi okolo roku 1380. Aj on začal svoju kariéru ako kupec a to si vyžadovalo cesty po Európe. Windecke prežil niekoľko rokov v Erfurte, Prahe, Paríži, či Berlíne. V roku 1415 sa stretol v Nemecku s uhorským kráľom Žigmundom Luxemburským. A to zmenilo jeho život. Najskôr sprevádzal svojho nového pána na cestách po západnej Európe, neskôr s ním odišiel do Uhorského kráľovstva. Ukázal sa nielen ako schopný kupec, ale aj človek s literárnym nadaním a so záujmom o dianie okolo seba. Svoje zážitky a postrehy, ale aj klebety a správy, ku ktorým mal ako kráľov dvoran prístup, spojil do pozoruhodného diela, ktoré dnešnému čitateľovi ponúka autentický pohľad na život na kráľovskom dvore v prvej tretine 15. storočia. Windeckeho dielo ponúka bohatý zdroj informácií k životu spoločenských elít, ku každodennosti, mobilite, spôsobu myslenia, kultúre a hodnotám stredovekých ľudí a to cez optiku “Európana”, ktorý precestoval mnohé krajiny a napokon na veľa rokov zakotvil v Uhorskom kráľovstve. Stredoveké diela, ktoré majú priamy vzťah k územiu dnešného Slovenska a slovenským dejinám, sú veľmi vzácne a ojedinelé. Žiadne z nich nebolo napísané v slovenskom jazyku. Vznikali zväčša v latinčine a v 15. storočí už aj v niektorých národných jazykoch, predovšetkým v nemčine. Eberhard Windecke napísal svoje dielo v stredovekej nemčine, takže je viac-menej neprístupné aj takým čitateľom, ktorí ovládajú nemecký jazyk. O to viac cenný je preklad tohoto fascinujúceho textu. Cieľovou skupinou tohoto diela sú nielen odborníci (historici, archivári, literárni vedci, genealógovia a pod.), ale aj široká verejnosť. Pomôcť môže aj pri vyučovaní dejepisu, pre učiteľov aj študentov to môže byť veľmi prínosné dielo: a to nielen preto, že Eberhard nás vovádza do „živej“ a príťažlivej histórie. Robí tak úplne jedinečným spôsobom: na udalosti a ľudí sa pozerá vlastným pohľadom, neraz tendenčným, a učí tak čitateľa pristupovať k historickým prameňom s istou dávkou kritického myslenia. A to je v dnešnej dobe veľmi potrebná zručnosť pre ľudí všetkých vekových kategórií, obzvlášť ale mladých.

Monografie se obrací k doposud opomíjenému fenoménu dějin husitských válek – dohodám o příměří mezi válečnými stranami. Zaměřuje se na jižní Moravu, kde se zachoval zajímavý korpus těchto dohod z let 1427–1433. Pozornost je nejprve věnována listinnému formuláři dohod, které jsou následně zasazeny do širšího kontextu dějin husitství nejen v regionu. Rozbor dohod o příměří v souhrnu obohacuje poznání politických dějin husitské epochy, přináší řadu poznatků k dějinám každodennosti a prohlubuje znalost topografie a prosopografie husitské jižní Moravy. Součástí knihy je edice zkoumaných písemností, přehledná tabulka, mapa i obrazová příloha.

Když papež Jan VIII. na Moravě zřídil církevní provincii v čele s arcibiskupem Metodějem, přijal zároveň knížete Svatopluka a jeho lid pod ochranu svatého Petra. Moravské arcibiskupství nepřežilo pád Velké Moravy na počátku 10. století a nejinak tomu bylo se zvláštní papežskou ochranouzemě, která se v 11. století stala součástí přemyslovského panství a spolu s ním Svaté říše římské. Přesto se papežská protekce táhne jako červená nit moravskými dějinami středověku i raného novověku. V 11. století šlo o ochranu obnoveného moravského biskupství před nároky pražského biskupa, v následujících stoletích o protekci olomouckých biskupů a moravských klášterů před zásahy moravských údělných knížat, markrabat či šlechty, na konci středověku a počátku novověku pak zejména o ochranu moravských katolíků před husity, resp. protestanty. Kniha se pokouší mimo jiné nalézt odpověď na otázky, nakolik byla tato papežská ochrana účinná a kolik za ni moravské církevní instituce musely platit. Výklad končí v závěru 18. století, kdy moravská církev čelila tlaku osvícenského státu, kdy však také byla z iniciativy císařovny Marie Terezie papežem Piem VI. konečně zřízena olomoucká církevní provincie.

Když papež Jan VIII. na Moravě zřídil církevní provincii v čele s arcibiskupem Metodějem, přijal zároveň knížete Svatopluka a jeho lid pod ochranu svatého Petra. Moravské arcibiskupství nepřežilo pád Velké Moravy na počátku 10. století a nejinak tomu bylo se zvláštní papežskou ochranouzemě, která se v 11. století stala součástí přemyslovského panství a spolu s ním Svaté říše římské. Přesto se papežská protekce táhne jako červená nit moravskými dějinami středověku i raného novověku. V 11. století šlo o ochranu obnoveného moravského biskupství před nároky pražského biskupa, v následujících stoletích o protekci olomouckých biskupů a moravských klášterů před zásahy moravských údělných knížat, markrabat či šlechty, na konci středověku a počátku novověku pak zejména o ochranu moravských katolíků před husity, resp. protestanty. Kniha se pokouší mimo jiné nalézt odpověď na otázky, nakolik byla tato papežská ochrana účinná a kolik za ni moravské církevní instituce musely platit. Výklad končí v závěru 18. století, kdy moravská církev čelila tlaku osvícenského státu, kdy však také byla z iniciativy císařovny Marie Terezie papežem Piem VI. konečně zřízena olomoucká církevní provincie.

Katalog k výstavě Z Trevisa do Brtnice přibližuje osudy italského šlechtického rodu Collaltů od 10. století, kdy se jeho nejstarší předkové stali hrabaty z Trevisa, přes vrcholný a pozdní středověk, v němž se těžiště rodové moci přesunulo na venkovská panství Collalto a San Salvatore v oblasti středního toku Piavy, až po raný novověk, kdy se Collaltové uplatnili jako kondotiéři na bojištích celé Evropy. Prezentuje rodové dějiny prostřednictvím dobových písemností: listin, notářských instrumentů, rodokmenů i dalších archiválií, které jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně a ve Státním okresním archivu v Rokycanech.

Ve svazku Husitství na Moravě. Náboženská snášenlivost. Jan Amos Komenský se čtenáři dostává do rukou soubor starších studií a článků významného českého historika Josefa Války. Do tohoto souboru byly zařazeny Válkovy příspěvky s badatelskou tematikou, kterou doposud nezavršil samostatnou monografií a jež jsou rozptýleny v různých, většinou obtížně dostupných publikacích. V předkládaných studiích se Josef Válka představuje jako brilantní historik i znalec filozofie dějin, jehož úvahy patří hned několika oborům.

V roce 1417 dal Čeněk z Vartenberka, přívrženec Husova učení a jeden z nejvýznamnějších zemských úředníků, unést na svůj hrad Lipnici pražského světícího biskupa Hermanna z Mindelheimu a ten zde musel vysvětit na kněze řadu příslušníků husovské strany. Kolem tohoto jaderného tématu rozvíjejí autoři publikace důležité úvahy, které se týkají nejen událostí i osobností předcházejícího období, ale také doby následné. Ilustrativními jsou příspěvky rázu archeologického, které přinášejí cenné poznatky vážící se k tehdejšímu způsobu vedení války. Další autoři přicházejí s inovativními postřehy týkajícími se uplatňování institutu příměří mezi válčícími stranami v průběhu husitské revoluce, využívání zástav církevního majetku ze strany krále Zikmunda Lucemburského či reakcí rytířských řádů a postižení jejich majetkové báze.

Die Festschrift für den Mediävisten Christian Lackner versammelt 24 Beiträge, deren Themen sich an den hilfswissenschaftlichen, quellenkundlichen und verfassungsgeschichtlichen Forschungsschwerpunkten des Jubilars orientieren. Christian Lackner zum 60. Geburtstag Die aus Anlass des 60. Geburtstags von Christian Lackner, Professor für Historische Hilfswissenschaften mit Schwerpunkt Mittelalter an der Universität Wien, publizierte Festschrift versammelt insgesamt 24 Beiträge von Kollegen, Freunden und Schülern aus Österreich, Deutschland, Italien, Slowenien, Tschechien, Slowakei und der Schweiz. Die behandelten Themen orientieren sich an den Forschungsschwerpunkten des Jubilars, wobei hilfswissenschaftliche, quellenkundliche und verfassungsgeschichtliche Fragestellungen dominieren. Neben landeskundlichen Studien zur Geschichte der Länder Österreich, Tirol, Kärnten und Krain enthält der Band unter anderem Beiträge zur Universitätsgeschichte, zu den Markgrafen und Herzogen von Österreich und ihrem Umfeld sowie zum Urkundenwesen und zur Geschichte landesfürstlicher und kaiserlicher Kanzleien.

Karel Hruza zählt zu den wenigen Historikern, die ungezwungen zwischen der Mediävistik und der Geschichte des 20. Jahrhunderts wechseln und sich von keiner Staatsgrenze Fesseln anlegen lassen. Sein Ansatz eines vorbehaltlosen Dialogs auf mitteleuropäischer Ebene inspirierte eine Reihe von Kollegen und Freunden, ihm zum 60. Geburtstag einen Sammelband mit von seinem Werk beeinflussten wissenschaftlichen Beiträgen zu widmen.

Sigilla, arma, monetae: Tři latinská slova, která svou zvukomalebnou úderností a zároveň lapidárností připomínají devízu šlechtického erbu, stejně jako precizně vyjadřují tři pilíře vědeckého díla moravského historika, a především sfragistika, heraldika a numismatika, s jehož badatelskou tvorbou se odborná i laická veřejnost setkává již po několik desítek let. Řeč je o profesoru Tomáši Krejčíkovi, který v letošním roce oslavil významné životní jubileum. Této příležitosti se rozhodli jeho přátelé, kolegové a žáci využít k sestavení sborníku studií, kterým chtějí vzdát hold jubilantovi samotnému a současně i jeho dílu. Mezi autory jsou oslavencovi vrstevníci a dlouhodobí spolupracovníci z prostředí univerzit, muzeí a archivů, stejně jako jeho žáci a žáci jeho žáků. Celkem dvaadvacet příspěvků je rozděleno do pěti tematických bloků, které se zabývají sfragistikou, středověkou heraldikou, novověkou heraldikou, vexilologií a symbolikou, numismatikou a nakonec také šlechtickou genealogií, nobilitacemi a sociálním vzestupem.