Tomáš Samec Livres

V České republice má každý desátý dospělý člověk zkušenost s exekučním řízením a více než milion domácností splácí hypotéku. Co znamená mít půjčku nebo být předlužený pro dlužníky a pro českou společnost? Jak souvisí zadlužení a předlužení se společenskou pozicí dlužníků a nejistotou bydlení? Jak se o dluzích a půjčkách vyjadřují zástupci veřejných institucí a vrcholní politici. A jak o své zkušenosti vypráví dlužníci? Předkládaná monografie nabízí odpovědi na tyto otázky a doplňuje debatu o půjčkách a dluzích v české společnosti o novou perspektivu. Jak autoři vysvětlují, půjčky a dluhy nejsou jen „čistě“ ekonomickou transakcí, ačkoliv se tak na ně často nahlíží, mají i významnou morální a společenskou dimenzi. To ilustrují výsledky kvalitativního výzkumu o morálním diskurzu zadlužení. Analýzou politického diskurzu zadlužení a rozhovorů se zadluženými i zástupci relevantních institucí tyto výsledky prezentují, jaké zadlužení je vnímáno jako morálně (ne)správné. Podle prezentovaného výzkumu je využívání půjček společensky přijatelné, avšak neschopnost splácet je v systému, který byl disproporčně nastaven v neprospěch dlužníků, tvrdě sankciována. Dlužníci jsou nejen stigmatizovaní, ale zároveň se dostávají do situace, kdy mohou být omezena jejich základní občanská práva, příjmy i soukromí a přicházejí o stabilitu bydlení. Ukazuje se tak, že půjčky a dluhy se vyznačují ambivalentní povahou: na jednu stranu umožňují spotřebu určitého zboží, které by dlužníkovi bylo jinak nedostupné, na druhou stranu vytvářejí nové hierarchie a nerovnosti.

Kdo dnes zkouší hledat bydlení v Praze nebo Brně, čelí často nepříjemnému překvapení. Ceny nemovitostí i nájemné dosahují takové výše, že i lidé s průměrnými příjmy začínají mít problémy si bydlení dovolit. Jak jsme se do této situace dostali? Co s tím můžeme dělat? A co můžeme chtít po politicích, aby se daná situace (vy)řešila? Kromě odpovědí na tyto otázky v publikaci naleznete i konkrétní zkušenosti z České republiky i ze zahraničí, jak je možné řešit finanční nedostupnost bydlení, a dozvíte se, jaké existují alternativy k vlastnickému a soukromému nájemnímu bydlení. Právě to, že způsob poskytování bydlení v České republice je příliš závislý na vlastnickém a soukromém nájemním bydlení, vede k tomu, že se ocitáme v pasti, když ceny nemovitostí a nájmů rostou rychleji než mzdy. Autory a autorkami jednotlivých textů jsou Tomáš Samec, Vítězslav Lamač, Martina Veverková, Jan Blažek, Adéla Zicháčková, Lucie Trlifajová, Csaba Jelinek a Tobias Bernet.

V posledních letech se stále častěji ozývá, že bydlení je finančně nedostupné; že především ve velkých městech rostou ceny bytů a domů a zvyšuje se nájemné. Co dál? Jak tuto situaci řešit? Jednou z cest, byť rozhodně ne všespásnou, může být bydlení řešené svépomocí. Autoři brožury Svépomoc v bydlení: minulost! / budoucnost...? představují historické podoby svépomocného bydlení z období 70. a 80. let 20. století, kdy bylo trpěnou praxí, která sice nekorespondovala se socialistickou ideologií, ale dokázala zajistit doplnění kapacit státního či podnikového bytového fondu pomocí družstevních bytů nebo individuálních rodinných domů. Ukazují také potenciál svépomocného bydlení v současnosti; na to, jaký může mít ekologický a etický přesah a jak jej lze prožívat a zakoušet když se stanete svépomocným stavitelem. Začtěte se s nimi a nalézejte inspiraci i pro vaši svépomocnou stavbu nebo založení vzájemně se podporujícího kolektivu stavitelů.

Otázka, zda a jak šetřit, je trvalou součástí rodinných i veřejných diskuzí a budí někdy až vášnivé emoce. V základech těchto diskuzí je podle autorů knihy nejen mnohoznačnost, ale především morální rozměr pojmu šetrnost a dalších ekonomických pojmů. Autoři ukazují, že lidé o významy a hodnocení ekonomických pojmů svádějí boje, v nichž jde o moc, identitu a nezřídka i o společenskou důstojnost. V obecné rovině autoři upozorňují na významnou roli, jakou v ekonomice hraje jazyk a komunikace. Kniha je určena výzkumníkům, učitelům, studentům a dalším čtenářům, kteří se zajímají o roli diskurzu v utváření (nejen) ekonomického jednání jedinců, sociálních skupin a institucí.