Pavel Větrovec Livres

Monografie První studium Starého zákona předkládá systematické uspořádání základních informací ke studiu starozákonní biblistiky. Začíná všeobecným úvodem o charakteru Bible a pokračuje speciálním úvodem do jednotlivých částí a knih Starého zákona. Všeobecný úvod řeší božskou inspiraci a kánon Písem, prostředí a dějiny jejich vzniku, charakteristiky originálního textu, jeho překladu a výkladu. Speciální úvod má dva díly, první z nich je věnován částem hebrejské Bible v pořadí: Zákon (Tóra, Pentateuch), Proroci „přední“ a „zadní“ a Spisy; ve druhém jsou tzv. deuterokanonické knihy v pořadí: „historické“, sapienciální, prorocké a „nové historické“. Základní charakteristiky jednotlivých knih jsou organicky doplněny o krátké exegeze některých klíčových míst. Autor vychází z katolického pohledu na Písmo, ale usiluje o srozumitelnost pro lidi jiných vyznání i bez vyznání – důrazem na obecně lidská témata nebo židovským dělením kánonu. Čtenáři nabízí jednak zařazení jeho předchozích poznatků o Starém zákoně do uceleného výkladu Písma, jednak možný základ pro jeho další detailnější studium biblistiky.

Kniha je v zásadě přehledem o obsahu a vývoji interpretace prvních pěti knih Bible, takzvaného Mojžíšova zákona. Forma zpracování téma zpřístupňuje i širšímu okruhu zájemců. Autorský text doprovázejí krátké ukázky hebrejského textu s překladem. Úvod čtenáře seznámí se základními pojmy, rozsahem, obsahem a literárními druhy biblických knih. Přibližuje literárněhistorické problémy a poměrně rozsáhlé dějiny exegeze až po aktuální stav bádání. Následující tři kapitoly se soustřeďují na velké úseky biblického vyprávění Tóry: „dějiny“ počátků, příběhy patriarchů ve vyprávěcích cyklech a konečně příběhy Mojžíše a jeho lidu při cestě z Egypta do zaslíbené země. Na vyprávění logicky navazuje i legislativa – zvlášť významné jsou Desatero, smlouva a tři velké právní kodexy v knihách Tóry. Závěr stručně hodnotí dopady Tóry na další biblické knihy a tradici, zejména židovskou a křesťanskou. Publikaci lze využít jak pro systematické studium, tak jako informaci o základních teologických liniích a pojmech v Tóře.

„Historické“ knihy Starého zákona kanonicky i obsahově navazují na první část Písma – Zákon, který je zapsán v pěti knihách Mojžíšových. Společným rysem těchto knih je existence lidu smlouvy, ať už jde o celého Izraele nebo později jen o Judu, jako národa ve vlastní zemi, a literární forma vyprávění. Jedná se tedy o příběhy, které mají čtenáře přesvědčit, zaujmout a získat. Jejich smyslem není detailně přesný zápis událostí – faktograficky přesná historie, ale poučení čtenáře z jejich aktuálně platného odkazu. Hlavními tématy jsou obsazování zaslíbené země Izraelci, vznik a průběh jejich monarchií, babylonské zajetí a následující perské a řecké období; jde tedy o události v obvyklé chronologii vymezené 13. až 2. stoletím př. Kr. Autor věří, že životnost příběhů a jejich inspirovaná hloubka zaujme i dnešního čtenáře; může v nich nalézt i nejednu analogii.