Tatjana Lazorčáková Livres

Nejpodrobnější „mapa“ rušného dění v linii divadla malých forem a studiového divadelnictví na Moravě a ve Slezsku, 80 profilů neoficiálních souborů a scén (Bernardýn Olomouc, Bílé divadlo Ostrava, Divadlo Waterloo Ostrava, HaDivadlo Prostějov-Brno, Národní divadelní dílna Šumperk, Radionka Olomouc, Revolver Olomouc, Schod Valašské Meziříčí, Studio Forum Olomouc, Teatrzyk Český Těšín ad.). Publikace má obsáhlou předmluvu od sestavovatelů, doslov Ofenzíva olomoucké teatrologické školy od Jana Dvořáka a je bohatě ilustrována – především objevnými, dosud nepublikovanými záběry.

Kolektivní monografie Fenomén studentského divadla na Filozofické fakultě UP dokumentuje studentské soubory působící na olomoucké univerzitě od 50. let 20. století až do současnosti. Autoři sledují divadelní prvky studentských majáles, kabaretní divadlo Zápalka, poetický Soubor FF UP na počátku normalizace, autorské a provokativní soubory AD 74, Divadlo Za zrcadlem nebo ryze studentský Ansámbl OZ až k souborům, které na univerzitní půdě vznikly a vstoupily do širšího kontextu olomoucké divadelní kultury - Studio Hořící žirafy, Divadlo Tramtarie, Divadlo na cucky. Jednotlivé kapitoly přinášejí obsáhlou obrazovou dokumentaci i medailony nejvýraznějších osobností, předřazená úvodní studie zařazuje zkoumané soubory do historických i teoretických souvislostí.

Předkládaná monografie je regionální historiografickou sondou v prostoru české divadelní kritiky. Zachycuje kontext kritického reflektování profesionálního činoherního divadla ve dvou přirozených divadelních centrech – v Ostravě a v Olomouci – v období 1956–1970, a představuje tak první dílčí příspěvek k dějinám divadelní kritiky na Moravě. Publikace prezentuje výsledky dvouletého výzkumu. Jádrem je lexikon kritiků, kteří přispívali svými recenzemi v 50. a 60. letech pravidelně do denního i odborného tisku a současně byli profesně spojeni se sledovanými městy. Druhou část tvoří rámcová studie, která vymezuje divadelní kritiku jako specifickou teatrologickou disciplínu, definuje její funkce v prostoru divadelní kultury a zmiňuje i limity historického výzkumu divadelní kritiky.

Monografická studie přibližuje historii souboru, který zastupoval od poloviny sedmdesátých let až do počátku devadesátých let 20. století svébytnou podobu studiové tvorby spojené se Státním divadlem Oldřicha Stibora, dnešním Moravským divadlem Olomouc. Po objasnění mikrohistorického přístupu k tématu a seznámení s historicky podmíněnými proměnami pojmů studiové a alternativní divadlo sleduje zrod Studia Forum v podmínkách nastupující „normalizace“ a připomíná jeho inspirativní zdroje v předchozích divadelních aktivitách ve městě. [anotace z Katedry divadelních a filmových studií]