Dosud nepublikovanou monografii o historii, věrouce a různorodých proudech nejmladšího monoteistického náboženství s názvem Ze světa islámu autor dokončil v roce 1941, v protektorátní době ale nemohla být vydána. Musilův pohled na vývoj islámu vychází z důvěrné znalosti životní praxe i postojů muslimů a v mozaice poznání má stále svou hodnotu. Z pera katolického kněze je navíc důležitým příspěvkem k mezináboženskému dialogu. Úvodní studie Luboš Kropáček, Jaroslav Franc a Pavel Žďárský.
Snaha hledat jakousi „filosofii" čehokoliv, čím se zabýval, mu byla nepostradatelným přirozeným požadavkem po celý život. Ať už zkoumal děje předhusitské či husitské, osudy národa v dobách minulých či jeho vyhlídky v dané situaci v mezích státu rakouského, vždy mu bylo podle jeho spontánního přesvědčení něčím samozřejmým, že jednotlivé události tvořily s jinými souvislý organický celek, v němž pak již musil být — ne v oněch jednotlivostech samých — hlubší dějinný smysl. To je patrno ze všeho, co kdy dělal, v tom se také jeho historická práce od základu liší od veškeré starší dějepisné práce v našich zemích včetně díla Dobrovského a ovšem také od pozitivistické metody práce v historiografii, později u nás převažující. A v tom je u Palackého jeden z rysů trvalé ceny. Jeho ideálem byl národ uvědomělý, vzdělaný, svobodně podstupující vážné ideové boje, jimiž by se zapsal v dějinách člověčenstva a šířil slávu českého jména po celém světě. Ne tedy českost sama o sobě je žádoucí, ale to, aby v českých zemích vzniklo něco dalekosáhlého, velkého, významného pro celé lidstvo. Ne česky mluvící člověk je ideálem, ale to, aby se česky mluvilo o vážných ideových problémech...
Sborník k nedožitému osmdesátému výročí narození prof. Milana Machovce, připravený jeho pražskými studenty, představuje soubor různých textů – odborných příspěvků i osobních vzpomínek přátel a osobností. Zahraniční příspěvky jsou k dispozici v originále i v českém překladu. Obsahuje postřehy ze slavného „Dialogu“ konce šedesátých let, poznámky k bytovým univerzitám osmdesátých let a k poslednímu období Machovcova života. Tato mozaika pohledů umožňuje vést dialog s jednou z nejvýznamnějších osobností české filosofie druhé poloviny dvacátého století. Milan Machovec zanechal výraznou stopu jako zprostředkovatel mezi minulostí a přítomností, iniciátor marxisticko-křesťanského dialogu a popularizátor filosofie. Jeho osobnost je hledačská a zařaditelná mezi výjimečné postavy, které se pohybují na pomezí různých filosofických směrů. Zaměřoval se na významné postavy české filosofie, marxismus, křesťanství, ekologickou problematiku a feminismus. Mezi jeho známé publikace patří Ježíš pro moderního člověka, T. G. Masaryk a Smysl lidského života. Do sborníku přispěli Milan Balabán, Egon Bondy, Petr Pithart a další, včetně biografické části od Tomáše Nováka a dosud nepublikovaného textu Ericha Fromma.
Druhý svazek obsahuje Musilovu korespondenci se zemědělským ekonomem a ministerským úředníkem Edvardem Reichem. Dopisy se netýkají pouze pracovních záležitostí obou osobností, ale obsahují také informace o rodinných vztazích, společném trávení volného času apod. Publikace zahrnuje obdobílet 1927-1943.
Alois Musil a počátky Orientálního ústavu v korespondenci "otců zakladatelů".První díl edice korespondence Aloise Musila (1868–1944), orientalisty, arabisty, teologa a cestovatele, sleduje kulturní a politický kontext společenských sítí první Československé republiky v souvislosti s budováním Orientálního ústavu. Výběr osob pro edici vycházel především z okruhu vědců a vysoce postavených úředníků ministerstev a obchodních a živnostenských komor, kteří se podíleli na výstavbě struktury, zákona, stanov a výběru členů Orientálního, respektive Slovanského ústavu a následně se významě prosadili ve vedení těchto ústavů. Generace „otců zakladatelů” - právník a specialista na zahraniční obchod Zdeněk Fafl, právník, ministr zahraničního obchodu a vedoucí Úřadu pro zahraniční obchod Rudolf Hotowetz a archeolog a etnolog Lubor Niederle - zanechala o své činnosti svědectví v korespondenci s Aloisem Musilem.
Výbor publikovaných rozhovorů, které vedl s kolegy, publicisty a novináři, volně navazuje na sborník vydaný k autorovým nedožitým osmdesátinám (Mistr dialogu Milan Machovec, 2005 a 2006). Představuje Milana Machovce formulujícího své myšlenky v dialogu a tím nejen pamětníkům snáze zpřítomňuje svou provokující osobnost. První část knihy tvoří překlad rozhovoru s profesorem teologie H. G. Pöhlmannem, jenž vyšel knižně zatím pouze v Německu (Gibt es einen Gott? Ein Atheist und ein Christ im Streitgespräch, 1990). V části druhé najdou čtenáři 25 interview z let 1967–2002. Tematicky se dotýkají mj. obrodného procesu Pražského jara, marxismu a křesťanství a období tzv. Dialogu v 60. letech, teismu, ateismu, ekologické problematiky či vztahu Milana Machovce s Erichem Frommem. Knihu opět doplňuje řada dokumentárních fotografií.
