Karolína Pauknerová Livres

The book explores the issue of non-humans and their role and position within contemporary social sciences. Inspired by current trends of bridging the dichotomy of nature and culture, the authors use the „non-human“ as a prism that offers a different perspective of the world, society, culture and last but not least, deing(s). To start paying attention to non-humans has the potential to hybridize social sciences and in turn enrich them as well as to offer social scientists novel perspectives and tools to approach social phenomena. Such an attitude might in turn lead to a rassessment of understanding of the relationship between the world and being, and of the categories of being and subject, hence the potential of non-humans to stimulate an ontological shift within social sciences.

K tématům, o nichž v této knize pojednávají teoretici z různých oboru, patří: procesy a události spjaté s užíváním a stárnutím nástrojů, událost ve vztahu k Platónově pojmu „okamžitost“, procesy a události v terapeutické praxi psychologa, proces přechodu od neolitu do doby bronzové, pohyby měnového kurzu a cen zboží a služeb, procesy deskové tektoniky Země, proces střídání ledových a meziledových dob, popis kvantifikovatelných vlastností procesu a událostí, singularity a katastrofy jako významné události v rámci časového vývoje, pojetí událostí jako polomnožin, konceptualizace procesu jako zobecnění vopěnkovského pohybu, matematický text jako událost v dějinách matematiky, proměna významu v symbolické události, krystalizace jako příklad fyzikálního procesu směřujícího k řádu, presentismus, eternalismus a posibilismus jako tři pojetí času, selhání Laplaceova determinismu.

Kniha Karolíny Pauknerové odhaluje variabilitu způsobů, jak se paměť stává součástí krajiny, sedimentuje v ní, reprodukuje se i mizí. Na několika příkladech – okolí příbramské silnice, vzpomínání na zaniklé osídlení v pohraničí, megalitické stavby v jižních Čechách – představuje krajinu jako proces, který je spoluutvářen pamětí stejně jako zapomínáním. Být v krajině s sebou nese přemýšlení o paměti, ponoření se do uplynulého času, zakoušení jeho stop i jejich absencí. Bez tohoto ponoření není možné porozumět ani krajině, ani paměti v ní ukryté.