Svět, jak ho Tiša, hraničáři i ostatní z osady znali, už není. Jejich bezpečí zaručené králem pominulo a jim nezbývá, než se pokusit přežít v nových, pro ně neznámých podmínkách. V Údolí to na první pohled vypadá na usmíření, ale Jaro má i přes všechna smířlivá gesta v hlavě neodbytnou myšlenku: Tohle smrdí jako mrtvákrysa.
Svět se mění, na nikoho nečeká. Tiša s rychtářem prchají. Nevědí kam, vědí však, že daleko od místa, které pro ně donedávna bylo domovem. Jaro se snaží vyrovnat se ztrátou starého života a stále hledá své místo v Barevném údolí. Zbývající tři pochodně odkrývají dávno zapomenuté osobní křivdy. Místo aby Živa svým příchodem a přerodem v nové Jaro přivála svěží vítr, příliš jim připomíná jejich životy mezi lidmi, a aniž by chtěla, stává se klínem vraženým mezi ně.
Svět je na přelomu pohanského a křesťanského věku, kde stále mají své místo kněží, hadači a čarodějnice. Příroda a její zákony jsou hlavním smyslem životů obyčejných lidí, stejně jako strach z neznáma. V dobách drsných kultů, zaklínání a všudypřítomné smrti se pohybuje i dívka, která touží jen žít, a to se svou matkou, na kraji osady, kde se narodila. Příběh je návratem do dávné minulosti, ve které roky plynou s každou další sklizní, víra se mění rychle jako měsíc ve svém cyklu a roční období se pravidelně střídají.
Jeden z mnoha výroků o válce říká, že když zemře jeden, je to tragédie, když zemře milion, je to statistika. Kdo je ten jeden? Jak vypadá jeho životní příběh? Válečný konflikt na stránkách této knížky má reálný základ. Postavy jako Olena, Saša či Nikita mohly klidně existovat. Různé pohledy na obyčejné životy lidí, kterých se válka osudově dotkla. A co kdyby se konflikt nakonec vymkl z pantů a došel za hranice, odkud není cesty zpět? Jak by vypadal nový, poválečný svět, pokud by atomový kufřík v rukou světových vůdců nezůstal stát v koutě, ale stal by se aktivní součástí války? Měli byste ještě kočku jako domácího mazlíčka?