Memoáry francouzské lékařky českého původu se zařazují do tradice „vzpomínek lékařů“, jejíž kořeny sahají až k Thomayerovi a Vondráčkovi. Autorčiny životní příběhy jsou poznamenány tragédií moderní doby – emigrací a nemožností žít ve vlastní zemi. Tyto vzpomínky, inspirované nerudovskou aluzí, se zaměřují na setkání a střety s významnými osobnostmi, jako jsou přední představitelé české medicíny, Jan Werich, překladatelka Zdena Wattersonová a filosofové Karel Kosík a Milan Machovec. Ústřední postavou se stává básník a filosof Zbyněk Fišer, známý jako Egon Bondy, legenda českého undergroundu, jehož důvěrnicí byla autorka po mnoho let. O jeho životě a díle podává osobité svědectví, které se vyhýbá idealizaci i jednostrannému odsudku, a je podloženo citacemi z jeho dopisů. Svět českého disentu, Charty 77 a „podzemní kultury“ je zkoumán skrze setkání s Bondym, včetně autorčina pohledu na jeho vztah s Václavem Havlem. Autorka rovněž přináší silně subjektivní a kritické glosy k politickému a společenskému dění v Československu a Francii po roce 1989, stejně jako reflexe z cest po Evropě, zejména z návštěv postsovětského Ruska.
