Jan Galandauer Livres

Kniha významného českého historika Jana Galandauera čtivě, ale současně zasvěceně přibližuje dějiny Národního památníku na Vítkově, tvořícího jednu z dominant Prahy. Autor vychází již od samotného vzniku myšlenky uctít zdejší husitské vítězství dne 14. července 1420 vybudováním Žižkova pomníku a líčí komplikovanou cestu jeho realizace (vznik spolku v roce 1882, odhalení pomníku až roku 1950). Zároveň se zabývá osudy velkolepé budovy Národního památníku, zamýšleného jako „legionářský panteon“ a místo posledního odpočinku prezidenta Masaryka, s jehož stavbou se započalo v roce 1928. Podtitul: Památník na Vítkově Všechny plány však zmařila nacistická okupace a později komunistický převrat, kdy se památník stal na čas mauzoleem Klementa Gottwalda a pohřebištěm komunistických prominentů. Paralelně autor sleduje osudy hrobu Neznámého vojína i spory s ním spojené a své vyprávění, dokumentované četnými dobovými citáty a bohatým obrazovým materiálem, uzavírá v současnosti. Kniha je zajímavým přínosem k poznání novodobých českých dějin, jejichž běh se do značné míry odráží právě v osudech Národního památníku na Vítkově. Gigantická stavba vlastně nikdy nesloužila účelu, kvůli kterému byla vybudována, a spíše byla vždy zneužívána ve prospěch té či oné ideologie. Historie žižkovského památníku tak zrcadlí české dějiny 20. století v celé jejich složitosti a nejednoznačnosti.

Postava posledního rakousko-uherského panovníka, císaře a českého krále Karla I. nijak zvlášť nezakotvila v české historické paměti. Karel je ten, který prohrál, ten, jenž ztratil korunu. Z českého hlediska by mohl být Karel považován za Masarykova protihráče. Chtěl zachránit svou říši tím, že ji vyvede z války a reformami usmíří její národy – byl tedy mužem míru a reformy. Neuspěl. Nepodařilo se mu skoncovat s válkou, nepodařilo se mu zachránit a obrodit mnohonárodnostní říši v evropském středu, ztratil trůn, musel odejít do exilu, jeho pokusy o znovunabytí vlády skončily fiaskem. Umřel ve vyhnanství, mlád a poražen. Patří však dějiny jen těm úspěšným, jen vítězům? A ostatně, viděno z odstupu osmdesáti let: kde je ta palma vítězství z roku 1918?

Kniha ukazuje základní problémy, které souvisely se vznikem ČSR. Můžeme se dočíst o zahraničním i domácím odboji. Také obsahuje kapitoly o československých legiích a jejich udatnosti na frontách.

Životopis aristokrata, politika a vysokého rakouského státního úředníka odráží státoprávní snahy české politiky 80. a 90. l. 19. stol. a společensko-politickou atmosféru posledního období existence habsburské monarchie před 1. světovou válkou. František Thun byl výraznou postavou politického života monarchie. Reprezentoval konzervativní křídlo české a rakouské politiky. Byl přesvědčeným monarchistou, hluboce věřícím katolíkem a oddaným příznivcem vládnoucí dynastie. Představoval tu část konzervativní politiky, která usilovala o urovnání národnostních rozporů a smírné řešení tohoto problému v rámci prosperující mnohonárodní monarchie. Byl dvakrát jmenován místodržitelem českého království a v l. 1898-1899 také ministerským předsedou rakouské vlády. Vrchol Thunovy politické činnosti spadá do období "aktivní (drobečkové) české politiky" a jeho životopis je současně příspěvkem k vývoji moderní české politické reprezentace.

Tato kniha si neklade za cíl podat vyčerpávající přehled a hluboky rozbor těch dalekosáhlých historických událostí, na které byl rok 1945 tak bohatý. Její líčení začíná s údery hodin, které ohlásily příchod nového roku, končí pak 28.říjnem 1945, dnem, který vstoupil do dějin jakoDen znárodnění.

Práce zaznamenává delší pobyty i krátké návštěvy posledního rakouského císaře a českého krále Karla I. v Brandýse nad Labem a Staré Boleslavi. 3., dopl. vyd.

František Ferdinand d'Este bývá nazýván prvním mrtvým Velké války. Vskutku, 28. červen 1914, kdy jej v Sarajevu zasáhl vražedný výstřel, se nesmazatelně zapsal do dějin lidstva. Základním rysem životního příběhu následníka trůnu, a ten především tvoří náplň knihy, je však jeho nenaplněnost, nezavršenost. Po desetiletí čekal na okamžik, až se stane vladařem habsburské říše. Připravoval dalekosáhlé reformy, které jako císař a král v budoucnu provede. Podstatná část Galandauerova díla sleduje, jak chtěl František Ferdinand uspořádat vztahy mezi národy habsburské říše, a obzvláštní pozornost je věnována jeho vztahu k Čechům a Čechám. Vždyť byl vlastně i českým koruním princem, jeho nejoblíbenější sídlo Konopiště se nacházelo v Čechách a jeho milovaná Žofie, kterou zastihla společně s ním vrahova kulka, pocházela ze starého českého šlechtického rodu. Autor se vedle rozsáhlé odborné literatury opírá především o výzkum v českých i zahraničních archivech, dále o různé paměti, denní tisk a publicistiku.