Ryszard Legutko Livres

"The book has two currents. The first is an analysis of the three concepts of freedom, which are called, respectively, negative, positive, and inner. Negative freedom is defined as an absence of coercion, positive freedom as an ability to rule oneself and rule others, inner freedom as being oneself, that is, being an author of one's decisions. Each concept is analyzed both in terms of its development in the history of ideas and in terms of its internal logic. The major problem of negative freedom is to find widely accepted rules according to which this freedom can be distributed. The major problem of positive freedom is to define what constitutes a free person. The major problem of inner freedom is how to correlate it with the proper interpretation of the human self. The book advances the thesis - and this constitutes the other current of its narrative - that we have been witnessing the advent of a new form of despotism, much of it being the effect of the dominant position of liberalism. Precisely because it took a reductionist position, liberalism has impoverished our view of freedom, and consequently, our notion of human nature with its political, moral, and metaphysical dimensions"-- Provided by publisher

"The book is written from a perspective of someone who, after having lived for many years under communism and then for more than two decades under a liberal democracy, has discovered that those two political systems have a lot in common, stem from the same historical roots in early modernity, and accept similar presuppositions about history, society, religion, politics, culture and human nature. Moreover both political systems have some similar objectives. What communism tried to achieve with the use of the most brutal measures on a massive scale has been to a considerable degree achieved in a liberal democracy through a more or less spontaneous development and more or less humane social engineering, an almost total identification of man with a political regime, politicization of culture and social relations, omnipresence of ideology, and a peculiar combination of a utopian impulse with the insistence of human mediocrity. Both systems reduce human nature to that of the common man who is led to believe himself liberated from unnecessary obligations of the past, unaware that he shackled himself with other chains which dramatically narrowed his perspective. Both the communist man and the liberal democratic man refuse to admit that there exists anything of value outside the political systems to which they pledged their loyalty and both refuse to undertake any critical examination of their ideological prejudices"--Publisher.

Dostává se vám do rukou překlad projevu maďarského premiéra Viktora Orbána pronesený na podzim roku 2023. Maďarský premiér Orbán čelí v České republice dlouholeté vlně mediální a společenské nenávisti, napadání, urážení a hlavně různým dezinformačním kampaním. Proč je vlastně Orbán v České republice stále více nenáviděn tou částí české společnosti, která se hrdě hlásá k eurohujerské orientaci? Bude to asi hlavně tím, že maďarský premiér Orbán nejen dlouhodobě prosazuje konzervativní politiku v Maďarsku, ale hájí zájmy Maďarska i v rámci EU a v širším záběru i v rámci světové politiky a to na prvním místě. Představitelé českých eurohujerů naopak hlásají upřednostňovaní zájmů Západu, tedy hlavně Německa, před zájmy Čechů. Podíváme-li se jen zběžně na to, jakým ekonomickým problémům čelí firmy a obyvatelé České republiky pod vedením vlády Petra Fialy a jeho koalice, můžeme proti tomu směle postavit Maďarsko. Jak praví sám Viktor Orbán v tomto projevu: „V letech 2022 a 2023 se svět převrátil vzhůru nohama. Vzpomeňte si, že v roce 2020 byl COVID, pak válka. A přestože se světová ekonomika v roce 2022 obrátila vzhůru nohama, Maďarsko mělo rekordní investice, nejvyšší v Evropské unii, rekordní zaměstnanost a rekordní vývoz. A v roce 2023 budeme mít opět rekordní investice, rekordní zaměstnanost a rekordní vývoz. Jen si to představte: Maďarsko je na 96. místě na světě podle počtu obyvatel, ale na 31. místě podle objemu vývozu. V některých technologiích jsme druzí, třetí nebo čtvrtí. A to se stalo, dámy a pánové, zatímco jsme v Evropské unii pod finančními sankcemi. Evropská unie odmítá – protiprávně odmítá – převést finanční prostředky, na které má Maďarsko nárok. Jedná se o 3 až 4 miliardy eur ročně. V těžkých letech jsme byli rekordmany, přestože nedostáváme 3 až 4 miliardy eur, které nám náleží. Přesto je náš model schopen těchto výsledků dosáhnout.“ Když nedávno přicestoval na návštěvu Maďarska slovenský premiér Robert Fico, který je levicově orientovaný a politicky je tak vlastně v mnoha ohledech v opozici vůči maďarskému premiéroví Orbánovi, Viktor Orbán na tiskové konferenci zdůraznil, že Maďaři a Slováci žijí vedle sebe ve střední Evropě, a tak musejí spolupracovat na vzájemném blahu bez ohledu na rozdílné politické orientace a názory na některé otázky. A proto i pro nás v České republice je důležité znát názory a pohledy maďarského premiéra Orbána, který v podstatě již několik desetiletí z různých politických pozic formuje politiku Maďarska. Stejně tak si můžeme vzít inspiraci z jeho pohledu na možnou cestu z krize, v níž se dnes EU a celkově Evropa nacházejí. Musíme si uvědomit, že nikdo nebude bojovat za zájmy obyvatel České republiky a nebude pracovat pro blaho obyvatel českých zemí než samotní Češi, Moravané a Slezané. Sám Viktor Orbán vyjádřil jasně, že zájmem politiků nějakého národa má být na prvním místě blaho jejich vlastního národa. Tento projev je dalším ze série projevů světových státníků a osobností, které vydáváme v našem nakladatelství a výzkumném centru. Již dříve jsme vydali projev ruského prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina: „Putinovo poslední varování Západu před válkou“ a amerického prezidenta George Herberta Walkera Bushe: „Americký prezident varuje Ukrajince před sebevražedným nacionalismem“.

Der Autor hat das kommunistische Polen erlebt und im Untergrund gegen das System gekämpft; er vergleicht es mit der liberalen Demokratie seines Landes und Europas und stellt fest, daß beide Systeme zunehmend gemeinsame Züge aufweisen. Wie im Marxismus, wächst in der westlichen Demokratie eine umfassende, beherrschende Ideologie heran, die unter dem Schleier der Toleranz immer weniger Abweichungen duldet. Legutko analysiert vergleichend in den Kapiteln Geschichte, Politik, Religion, Erziehung und Ideologie die Entwicklung.

Myšlenky autorů směřují ke dvěma cestám: cestě liberalismu a cestě národního konzervatismu. Cesta liberalismu má svůj počátek na konci 17. století v myšlenkách Johna Locka a končí snahami nadnárodních finančních a mocenských elit o vybudování světa bez hranic a národů. Cesta národního konzervatismu je cestou světa svobodných národních států, kulturně zakotvených v národní, židovsko-křesťanské tradici. V knize vás autoři seznamují s důvody, proč jsou tyto dva směry neslučitelné, a zdůvodňují, proč je národní konzervatismus zřejmě jedinou cestou, na které jsou národy schopné udržet si svou svobodu a existenci.

První český výbor esejů jedné z nejvýraznějších postav současného politického myšlení. Kniha představuje průřez esejistickou tvorbou Ryszarda Legutka od osmdesátých let až do současnosti. V první části publikace se autor prezentuje jako nekompromisní „dekonstruktor" nejrůznějších „posvátných" pojmů určujících podstatu současné politické reality (tolerance, svoboda, lidská práva). Druhou část knihy představuje Esej o polské duši (2008), pojednání o kulturně-politických dějinách Polska 20. století, které vyvolalo bouři svojí kontroverzní tezí o Polácích jako „národu bez identity".

Książka niniejsza traktuje o podobieństwach między komunizmem i socjalizmem a liberalną demokracją. Człowiek socjalistyczny i liberalno-demokratyczny nie tylko nie mają pamięci, lecz z nią walczą, relatywizują jej przekaz. Oba ustroje wytwarzają ? przynajmniej w warstwie oficjalnej wykładni ideologicznej - takie nastawienie do świata, dzięki kt�remu człowiek czuje się znacznie swobodniej niż kiedykolwiek w przeszłości. Zrzuca z siebie ogromną część związk�w lojalnościowych i zobowiązań, jakie go do tej pory pętały: religijne, obyczajowe, narodowe, środowiskowe, tradycyjne, autorytetowe. We wsp�łczesnym świecie w coraz większym stopniu bierze się w obronę rzeczy wulgarne, brzydkie i oburzające, kt�re naturalnie określają aspiracje człowieka liberalno- demokratycznego, co ten coraz śmielej i z coraz mniejszym wstydem potwierdza.

Nazwę filozofia presokratejska lub z polska przedsokratejska stosujemy do autorów z VI i V wieku przed Chrystusem. Jest to pierwszy etap tego wysiłku intelektualnego, który dość szybko uzyskał miano filozofii, a z czasem stał się jedną z cech wyróżniających cywilizacji zachodniej. Badając ten nurt, badamy zatem źródła filozofii i pierwsze impulsy, które w kolejnych wiekach miały doprowadzić do wspaniałego rozkwitu myśli. Książka niniejsza jest autorską rekonstrukcją myśli najważniejszych filozofów presokratejskich, wpisaną w pewną opowieść o tym, co działo się w życiu filozoficznego umysłu w ciągu tych dwóch wieków. Bohaterowie książki: Tales, Anaksymander, Anaksymenes, Ksenofanes, Pitagoras, Filolaos, Heraklit, Parmenides, Zenon, Melissos, Empedokles, Anaksagoras, Diogenes, Leukippos, Demokryt

Jacy jesteśmy? Rozważania o suwerenności i wolności każdego z nas. Profesor Ryszard Legutko, filozof, wykładowca Uniwersytetu Jagiellońskiego i czynny polityk proponuje współczesnym Polakom głęboką refleksję na temat suwerenności. Nawiązując do bolesnej historii naszego kraju podkreśla jak trudna jest, w epoce określanej jako czasy wolności, zachować niezależność w myśleniu i działaniu. Stara się również odpowiedzieć na pytanie, dlaczego polska suwerenność jest ciągle zagrożona. Książka jest zbiorem tekstów publikowanych i wygłaszanych w różnych miejscach przez ostatnich kilka lat. Dotyczą spraw ciągle aktualnych, wśród których autor rozważna problem suwerenności państwa, narodu, umysłu. Autor stawia tezę, że odzyskanie pełnej suwerenności stanie się warunkiem pomyślnej przyszłości Polski. Proponowana publikacja jest nie tylko wnikliwym i krytycznym opisem stanu rzeczy, ale powinna stanowić także inspirację do zmian w sposobie myślenia i rozumienia podejmowanego problemu.

Zmiany przekształcające Polskę po II wojnie światowej miały zasięg i naturę kataklizmu, i to kataklizmu rozciągniętego w czasie. W II wojnie naród polski doznał strat, jakich nie doświadczył nigdy w przeszłości.