Petr Málek Livres

Téma monografie čtyř autorů z Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK by šlo shrnout jako "implicitní polemiku" s tradovaným výrokem Theodora W. Adorna o nemožnosti psaní poezie po Osvětimi. Tématem je právě šoa/holokaust v české literatuře s přihlédnutím k literatuře slovenské, dalším literaturám Střední Evropy a také k československému filmu. Umělecké reprezentaci šoa v literatuře a filmu se u nás dosud věnovala velmi malá pozornost, kniha v tomto navazuje na dosud ojedinělou publikaci Holokaust v české, slovenské a polské literatuře (ed. J. Holý, 2007). Studie čtyř autorů zkoumají šoa v literatuře z různých stran, přehledově (Jiří Holý) i detailněji, z hlediska jednotlivých problémů (pamětní práce kultury - Petr Málek, šoa z pohledu viníků či traumatičnosti návratu - Jiří Holý) i autorských osobností a poetik (Michael Špirit se věnuje Josefu Škvoreckému, Filip Tomáš dílu Arnošta Lustiga a neprávem opomíjenému Jiřímu R. Pickovi). Shodují se přitom, že jde o téma zásadní, jehož umělecká reprezentace zasahuje i do hodnotových otázek současného života. Popsat a pochopit tyto na pohled nesdělitelné zkušenosti a rozumem sotva pochopitelné události zůstává pro umění i odborné zkoumání trvalou výzvou bez ohledu na časový odstup.

Kniha Melancholie moderny není souhrnnou monografií a nemá ambici představit estetickou/literární modernu v její komplexnosti. Tvoří ji soubor textů – dílčích sond, v nichž jde o průzkum umělecké imaginace literární moderny ve fázi melancholie, řečeno s W. Benjaminem. Teoretické dílo tohoto německého myslitele, literárního vědce a kritika je inspirativním metodologickým východiskem i fundamentem předkládané knihy. Vybrané aspekty a prvky Benjaminovy reflexe estetické moderny – vypravěč a smrt, alegorie a melancholie, móda a moderna, krize jazyka a mesianistický koncept jeho vykoupení – jsou nejen předmětem analýzy, ale především východiskem a jádrem zkoumání řeči a obraznosti moderny ve vybraných literárních textech první poloviny dvacátého století. Vedle autorů, jimž se věnoval již Benjamin (F. Kafka), je předmětem úvah v této knize především prozaické dílo R. Weinera. Z perspektivy těchto „Einzelgängerů“, kteří si vůči jednotlivým směrům a proudům (programům a manifestům) literární moderny uchovávali jistou distanci, otevírá se specifický pohled na literaturu moderny, jenž může v jistém smyslu „korigovat“ dodnes dominantní „avantgardní“ perspektivu výkladu literárněhistorického vývoje, spoluutvářet jakousi paralelní, melancholickou modernu.

Čtení o Richardu Weinerovi představuje chronologicky uspořádaný výbor kritických a polemických článků, které přibližují osobnost spisovatele. Texty z let 1919–1969 se zaměřují na období formování autorova kritického obrazu a fenomén nesrozumitelného, osamělého Weinera, „lichého člověka“ české literatury. Výběr reflektuje autorovu tvorbu od prvních povídkových a básnických knih až po články z šedesátých let, kdy se jeho obraz dramaticky proměňuje od „roztomilého básníka“ po outsidera a „Einzelgängera“, jehož osamělé dílo má orientační schopnost. Antologie se snaží zachytit klíčové momenty recepce jeho díla, reflektující většinu témat a motivů, které pozdější bádání prohloubilo. První oddíl obsahuje autorovy osobní texty o jeho židovství a solitérství. Další oddíly mapují kritický ohlas jeho prvních děl a vrcholných prací z let 1928–1933. Čtvrtý oddíl shrnuje úvahy, které chtěly autorovu tvorbu „rehabilitovat“ a komplexně ji posoudit po jeho úmrtí. Závěrečný oddíl zahrnuje články autorů časopisu Tvář, kteří ve svém znovuobjevování Weinera projevují spřízněnost s jeho poetikou. Úvodní studie Petra Málka podrobně komentuje reflexi Weinerova díla od jeho počátků až do současnosti a spolu s bibliografiemi poskytuje komplexní zdroj poznání. Antologie je doplněna jmenným rejstříkem a rejstříkem děl.