Tomáš Klír Livres

Výjimečný projekt, který inicioval prof. Miroslav Buchvaldek a na němž spolupracovali odborníci z Ústavů pro pravěk a ranou dobu dějinnou filozofických fakult univerzit v Praze a Vídni. Na podkladových materiálech se podíleli odborníci z celé Evropy v průběhu let 1995–2003. Atlas podává přehled vývoje, trvání a významu jednotlivých kultur s vyznačením nalezišť po celé Evropě. Je členěn do dvou částí: první obsahuje 27 barevných složených map velkého formátu znázorňujících rozšíření kultur v Evropě od paleolitu po dobu laténskou. Druhá část mj. obsahuje na osm set malých map s rozšířením kultur a významnými nalezišti v jednotlivých, abecedně členěných zemích Evropy. Čtenáři zde naleznou hlavní principy datování, rejstříky názvů kultur a nalezišť a zejména velmi cenný kompletní seznam odkazů na literaturu k jednotlivým lokalitám. Obsáhlý atlas je určen odborníkům, vysokoškolským studentům i zájemcům o archeologii z řad širší veřejnosti.

Už v 10. století se v pražské kotlině utváří jedna z nejvýznamnějších protourbánních aglomerací střední Evropy, která se ve 13. a 14. století přerodila v pražské souměstí, jehož základní rysy registrujeme dodnes. Složitý vývoj a fungování středověké Prahy však není možné pochopit bez poznání jejího vztahu k okolnímu regionu. O něj se nejprve opřela expanze prvních Přemyslovců, což dokládá síť rozsáhlých hradišť, která s konsolidací raného státu ztratila svůj význam. Později se zde zformovalo hospodářské zázemí vrcholně středověké metropole, jež se stalo také arénou podnikání a reprezentace významných pražských měšťanů. Kniha nabízí soubor studií archeologů, historiků a přírodovědců, zkoumajících různé aspekty proměn „krajiny středověké Prahy“ od počátků raného středověku až do 15. století. Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy.

Publikace přináší výsledky studia vesnického prostředí mladšího středověku a raného novověku, především jeho hospodářských a sídelních aspektů. Jako zdroj konkrétních poznatků jsou zvoleny enklávy zemědělsky marginálních půd, neboť s nimi jsou spojeny kontrastní sídelní situace. Ty mohou být pramenem o jevech obecnější povahy. Téma je rozděleno do pěti částí. V prvé je řešena obecná problematika intenzivního zemědělského využití marginálních půd. Ve druhé jsou diskutovány zemědělské systémy uplatňované na konkrétní enklávě v raném novověku - na navátých píscích u Sadské. Třetí část je věnována počátkům středověkého osídlení tohoto území, a to na základě písemných pramenů. Náplní čtvrté kapitoly je rozbor pozůstatků sídelních aktivit v podobě zaniklé středověké vesnice situované na navátých píscích - Kří u Sadské. Právě tato lokalita a zájem o relikty středověkých sídel dosud uchovaných v krajině se staly podnětem pro tuto práci.

„Prameny, jež tato edice zpřístupňuje, lze považovat též za mimořádné. Jedná se o dvě informačně bohaté písemnosti pořízené městskou kanceláří za účelem výběru chebské zemské berně v období po husitských válkách, a to berního rejstříku z roku 1438 a oceňovací berní knihy z roku 1456. Oba tyto prameny dokládají způsob výběru zemské berně a zároveň detailně popisují zdaňovaný chebský venkov. Chebské prameny finanční povahy, ač dochované fragmentárně, podle dosavadních badatelských výsledků svědčí jednoznačně o provázanosti zemské berně s městskými financemi a městskou berní. Předložená edice je tedy důležitým krokem k poznání tohoto unikátního systému, který byl důležitou součástí fungování Chebska, a to v překotné pohusitské době, kdy se snažilo o udržení autonomie a obnovení těsnějších vazeb k říši.

Zaniklé středověké vsi jsou fascinujícím historickým pramenem, někdy považovaným za klíčový doklad krize tehdejší evropské společnosti. Předkládaná monografie shrnuje hlavní poznávací přístupy zainteresovaných oborů, relevantní ekonomické teorie a také dosavadní interpretace pustnutí a zániku. Navrhuje zaniklé vsi vnímat jako indikátor adaptability a odolnosti předindustriálních rolnických komunit a s tímto prizmatem přistupuje k analýze vybraných regionů a lokalit na pomezí Čech a Německa. Studie má jedinečný a experimentální charakter, neboť kombinuje hlubokou analýzu písemných, kartografických i onomastických pramenů, výsledky tradičního povrchového průzkumu a analýzu reliktů identifikovaných na základě moderních metod dálkového průzkumu země.

Prameny, jež tato edice zpřístupňuje, lze považovat též za mimořádné. Jedná se o dvě informačně bohaté písemnosti pořízené městskou kanceláří za účelem výběru chebské zemské berně v období po husitských válkách, a to berního rejstříku z roku 1438 a oceňovací berní knihy z roku 1456. Oba tyto prameny dokládají způsob výběru zemské berně a zároveň detailně popisují zdaňovaný chebský venkov. Chebské prameny finanční povahy, ač dochované fragmentárně, podle dosavadních badatelských výsledků svědčí jednoznačně o provázanosti zemské berně s městskými financemi a městskou berní. Předložená edice je tedy důležitým krokem k poznání tohoto unikátního systému, který byl důležitou součástí fungování Chebska, a to v překotné pohusitské době, kdy se snažilo o udržení autonomie a obnovení těsnějších vazeb k říši.“ (z předmluvy doc. Michaely Hrubé).

Středověké rolnictvo je pro historiky velkou a mimořádně přitažlivou neznámou, neboť v sobě skrývá klíč k pochopení pozdějšího ekonomického růstu, nebo naopak zarážející stagnace některých evropských regionů. V hrubých obrysech a jen torzovitě známe sociální struktury a instituce středověkého rolnictva, o skutečné vnitřní dynamice a demografických aspektech však nevíme takřka nic. Předkládaná monografie reaguje na tuto poznávací výzvu a využívá dosud nepovšimnuté a evropsky unikátní písemné prameny, které se dochovaly pro chebský městský stát. Díky nim přináší pozoruhodně detailní pohled na sociální mobilitu, migraci a způsob sociální reprodukce pozdně středověkého rolnictva, včetně nových pohledů na fenomén masového pustnutí venkovských sídlišť v tomto období.