Stanislav Pacner Livres

Co uděláte, až přijde konec Jeruzaléma? Kniha Jeremjáš, která je hned po Žalmech druhou nejdelší knihou Starého zákona a nejdelší prorockou knihou vůbec, hovoří o okolnostech, které předcházely pádu Jeruzaléma v roce 586 př. Kr. a zničení judské samostatnosti a o působení a činnosti samotného proroka Jeremjáše. Kniha obsahuje sbírky výroků, dialogy, modlitby, liturgické skladby a další prorocké texty. Ty nám spolu s bohatým historickým, biografickým a autobiografickým materiálem umožňují nahlédnout do Jeremjášova života a vstoupit do dějinných událostí na přelomu VII.–VI. st. př. Kr. První svazek komentáře je věnován kap. 1–5. Ty jsou naléhavou výzvou a prosbou k návratu k Hospodinu, která však není vyslyšena. Hospodinu nezůstává jiná možnost, než svůj národ potrestat skrze nepřítele ze severu. Izrael musí projít soudem (zničením), i když ne naprostým, protože v dané chvíli je to jediný způsob, jemuž „porozumí“.

Tato publikace se zabývá biblickými texty, které se týkají aktualizace či obnovy smlouvy vyvoleného lidu s Bohem Izraele, případně smlouvy nové. Konkrétně jde o texty deuteronomistické tradice a starozákonních proroctví, které tváří v tvář exilu, katastrofě interpretované jako selhání sinajské smlouvy, doufají v obnovu, dokonce ve smlouvu, jejíž kvalitativní rozměr by překonal smlouvu starou; dále jsou to texty novozákonní, které vykládají tato proroctví v jiném historickém kontextu a především se zaměřením christologickým. Pozornost je věnována též hledání „teologického klíče“, tedy důvodu naděje, ze které texty o nové či obnovené smlouvě vyrůstají.

Skriptum je určeno studentům oboru Katolická Teologie v předmětech KBV/H1C a KBV/H2C. Je koncipováno jako pracovní listy (tj. s prostorem k vepisování).

Exegeticko-teologický výklad. Kniha Důvěřovat v člověka a důvěřovat v Hospodina (Jer 17,5-13): Exegeticko-teologický výklad se podrobně zabývá úryvkem Jer 17,5-13, jeho exegezí a teologií. Vymezuje danou perikopu a vysvětluje motivy a důvody, které autora vedly k tomu, že na tyto verše pohlíží jako na úryvek mluvící o naději a důvěře. Text je následně vnímán v kontextu celé knihy, kde se téma důvěry a naděje objevuje i na dalších místech. Nakonec se autor zaměřuje na otázku, co to tváří v tvář zničení, které bylo Jeremiášem předpovězeno a které se i nakonec uskutečnilo, znamená důvěřovat v Hospodina, k čemuž prorok mnohokrát nabádá. Na čem skutečná důvěra spočívá a kde ji lze nalézt? Na to se snaží odpovědět tato kniha.

Kniha předkládá čtenáři starozákonní texty užitečné pro výchovu a formaci. První příspěvek Podněty starozákonních biblických textů pro výchovu odpovídá na otázku, jaká jsou biblická starozákonní východiska pro výchovu nové generace a zda-li lze nalézt jednotné výchovné cíle a motivace platné i v dnešní době. Druhý příspěvek Důvěra a naděje v Hospodina jako postoj vůči strachu na starozákonních příkladech ukazuje, že naděje a důvěra jsou klíčovými předpoklady správného prožívání vztahu k Bohu a druhým lidem a pomáhají lépe se vyrovnávat se strachem a úzkostí. Třetí příspěvek Výchova k sociální citlivosti podle knihy Ámos je praktickým příkladem, jakým způsobem chce nějaká starozákonní kniha (Ámos) formovat myšlení, vnímání a konečně i jednání svých čtenářů.