Pavel Molek Ordre des livres

Soubor knih Pavla Molka s podtitulem Lidská práva má neskromnou ambici odpovědět na otázku: jak jsou chráněna různá lidská práva jednotlivce nacházejícího se v jurisdikci České republiky? Hlavním hrdinou tohoto souboru je tedy jednotlivec vzhlížející souběžně k různým sférám, v nichž mají být chráněna jeho lidská práva: zejména k úrovni vnitrostátní, unijní, regionální a univerzální. Všechny uvedené úrovně na něj působí souběžně a právě z tohoto pohledu jsou jednotlivá lidská práva rozebírána. Při výkladu autor hojně používá též soudní rozhodnutí vyprávěná i jako příběhy, tak aby lidská práva nebyla jen popisována, ale i doslova prožívána. Kniha Základní práva – svazek druhý nazvaný Svoboda navazuje přímo na první svazek s názvem Důstojnost a začíná proto neobvykle pátou kapitolou. V ediční řadě Lidská práva je již čtvrtým dílem. Ve druhém svazku s podtitulem Svoboda jsou rozebrána jednotlivá práva, jako je – zákaz otroctví, nevolnictví a nucených prací (kapitola 5), – právo na osobní svobodu a bezpečnost (kapitola 6), – právo na svobodu pohybu a pobytu (kapitola 7), – právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání (kapitola 8), – ochrana vlastnického práva (kapitola 9).

Soubor knih Pavla Molka se zaměřuje na ochranu lidských práv jednotlivce v jurisdikci České republiky. Hlavním hrdinou je jednotlivec, jehož práva jsou chráněna na různých úrovních: vnitrostátní, unijní, regionální a univerzální. Autor využívá soudní rozhodnutí, která vypráví jako příběhy, čímž přibližuje lidská práva k prožitku čtenáře. První svazek, podtitul Důstojnost, se zaměřuje na klíčová práva, jako je právo na život, zákaz mučení a ochrana soukromí a rodinného života. Tato témata vyvolávají kontroverzní otázky týkající se začátku a konce života, euthanazie a boje proti terorismu. Další svazek, s podtitulem Svoboda, se bude věnovat zbývajícím základním právům. Pavel Molek je soudcem Nejvyššího správního soudu a docentem ústavního práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Každoročně také hostuje na Katolické univerzitě v Lisabonu a vedle odborných knih a článků je autorem několika historických rozhlasových her.

Politická práva představují svébytně ústavněprávní téma již tím, že kromě své lidskoprávní povahy mají důležitý význam i pro realizaci demokracie a tedy i pro organické ústavní právo. Zůstává na účastnících konference, kterou z těchto perspektiv vezmou jako primární a kterou jako druhotnou.

Kniha se zamýšlí nad jedním z klíčových konceptů ústavní teorie. Nejprve shrnuje z hlediska vývoje dějin a vývoje politické filozofie vytváření konceptu psaných ústav a jejich nezměnitelných náležitostí, přičemž následně sleduje zakotvování tohoto institutu v různých národních ústavách. Odlišuje pojem materiálního ohniskaústavy od pojmu nezměnitelných náležitostí a snaží se rozebrat, které náležitosti má definičně mít „ústava evropského liberálně demokratického státu“. Závěrem pak shrnuje dopady evropské integrace na udržitelnost nezměnitelných náležitostí a materiálních ohnisek dnešních evropských ústav.

Kniha Politická práva je druhým svazkem tohoto lidskoprávního souboru, a tedy vlastně „volným pokračováním“ knihy Právo na spravedlivý proces. Politická práva vnímá jako ta práva, která jednotlivci umožňují interakci s ostatními členy svého společenství, například tím, že s nimi komunikuje prostřednictvím svých projevů (kapitola 2), že se s nimi dočasně shromažďuje (kapitola 4) či trvaleji sdružuje (kapitola 5), a samozřejmě i tím, že se podílí na správě veřejných věcí, ať už peticemi (kapitola 3), volbami (kapitola 6), či jinými formami (kapitola 7), popřípadě se zasadí formou občanského odporu (kapitola 8) o ochranu demokracie, je-li ohroženo její fungování. Všemi kapitolami se pak prolínají pojmy demokratické společnosti, společenské smlouvy, plurality a svobodné soutěže politických sil, stejně jako otazník nad reálností uplatňování politických práv ve 21. století.

Demokracie a lidská práva jsou v západním diskursu a politické praxi často považovány za úzce propojené pojmy. Cílem monografie je analyzovat význam a důsledky proměn diskursu demokratizace a lidských práv pro současné sociopolitické procesy, zejména ve střední Evropě. Kniha se nejprve zaměřuje na metodologické výzvy výzkumu demokratizace a lidských práv, vymezuje klíčové termíny spojené s nedemokratickými režimy a jejich demokratizací a zkoumá vývoj po demokratizaci, kdy některé režimy směřují k hybridním formám s ohledem na dodržování lidských práv. Autoři kladou otázky po smyslu a definici demokracie, jejích formách a koncepcích, a podrobně rozebírají lidská práva, jejich proměny v různých obdobích a školách politické filozofie, včetně konstitucionalismu a jeho vazby na demokracii a lidská práva. Druhá část knihy se věnuje konkrétnějším problémům, jako je vztah voleb a demokratizace, pohled na demokratizaci a lidská práva z perspektivy současných teorií mezinárodních vztahů a sekuritizaci lidských práv a demokracie. Závěrečná kapitola zkoumá, do jaké míry demokratizace ve střední Evropě vedla k porušování lidských práv a jak na to reagovaly ústavní soudy a Evropský soud pro lidská práva.

Soubor knih Pavla Molka se snaží odpovědět na otázku ochrany lidských práv jednotlivce v České republice. Hlavním hrdinou je jednotlivec, ať už fyzická či právnická osoba, český občan, cizinec nebo apatrid, který se zaměřuje na různé úrovně ochrany svých práv: vnitrostátní, unijní, regionální a univerzální. Zatímco většina práv zaručuje konkrétní hmotněprávní nárok, právo na spravedlivý proces zaručuje kvalitu cesty k výsledku, nikoli zaručené vítězství. Kniha sleduje cestu hlavního hrdiny v české jurisdikci, kde po krátkém historickém úvodu zjišťuje, jak je chráněn v rámci svého práva na spravedlivý proces. Zjistí, zda se dostane k soudu, zda je tento soud nezávislý a nestranný, a jaké náležitosti by mělo mít řízení před tímto soudem. Dále se seznámí s maximální dobou trvání řízení a s výhodami, které mu přináší, pokud se jedná o trestní řízení. Na závěr se dozví, jaké odškodnění může obdržet, pokud předchozí požadavky nebyly splněny. Autorův živý styl přetváří reálná soudní rozhodnutí na příběhy, což čtenáře vtahuje do prožívání lidských práv.

Komentář se snaží nalézt odpovědi na veškeré podstatné výkladové otázky, které se dosud při aplikaci zákona vyskytly (resp. na důležité výkladové otázky, které by se podle autorů mohly vyskytnout v blízké budoucnosti), podrobně popisuje význam jeho jednotlivých ustanovení, jejich vnitřní provázanost a jejich souvislost s jinými právními předpisy. Jednotlivé interpretační závěry jsou opřeny o tuzemskou, komunitární, „štrasburskou“ i zahraniční rozhodovací praxi. Komentář se věnuje i institutu nepřijatelnosti a poskytuje čtenářům návod, jak s tímto institutem před Nejvyšším správním soudem nakládat.

Kniha se zabývá klíčovým pojmem uprchlického a azylového práva. Zasadní je přitom práce s judikaturou, zejména se soudními rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, na jejichž zpracování je kniha především postavena. Po historickém rozboru uprchlického práva a role pojmu pronásledování v defi nicích uprchlíka autor přechází k podrobnému rozboru řečeného pojmu z pohledu zahraniční doktríny a následně k možnosti alternativních výkladových postupů při aplikaci tohoto komplexního právního pojmu. Další kapitola rozebírá komunitární úpravu a kapitola závěrečná pak shrnuje, jak se všechny zmíněné vlivy a inspirace promítly do výkladu pojmu pronásledování v českém vnitrostátním právu. Publikace může sloužit jako úvod do uprchlického práva, který v české odborné literatuře stále postrádáme, přičemž rozbor pojmu pronásledování je pro každého zájemce o tento obor jistě ideálním základním bodem, vedoucím jej k dalším oblastem uprchlického práva podle jeho volby. Je přitom určena nejen zájemcům o samotné uprchlické právo, ať už praktikům, či teoretikům, ale i těm, kteří se zabývají přístupy k interpretaci práva jdoucí nad rámec pouhé „litery zákona“.