Pavel Hradečný Livres

Souhrnné zpracování řeckých dějin od antických kořenů až do současnosti.

Další svazek oblíbené edice Dějiny států seznamuje s bohatou a pestrou historií Albánie.

Tato kniha je první odbornou publikací, která se zaměřuje na právní otázky, s nimiž se cizinci žijící v ČR setkávají. Autoři vybrali témata na základě svých zkušeností z advokátní praxe a nevládních organizací zabývajících se migrací. Publikace se nezaměřuje pouze na právo vstupu a pobytu cizinců na území ČR a v Schengenském prostoru, ale také na další právní oblasti, kde mají cizinci odlišná práva a povinnosti než české občany. Čtenáři zde naleznou praktický přehled o státním občanství ČR, právu cizinců na zaměstnání a podnikání, sociálním zabezpečení, zdravotním pojištění, řízení motorových vozidel, nabývání nemovitostí, právních aspektech smíšených manželství a postavení cizinců v trestním řízení. Publikace je určena právníkům, včetně advokátů, zaměstnancům státní správy a studentům práv, kteří se chtějí orientovat v této dynamicky se rozvíjející oblasti. Zároveň je určena i neprávníkům, jako jsou zaměstnavatelé, pracovníci škol, nemocnic a nevládních organizací, majitelé nemovitostí a ti, kteří mají rodinné vztahy s cizinci. Kniha také slouží samotným cizincům žijícím v ČR, bez ohledu na jejich původ a pobytové oprávnění.

Řecko-turecké vztahy za více než 900 let své existence prošly složitými peripetiemi. Přestože v některých obdobích měly charakter mírové koexistence, byly ve svém vývoji usměrňovány především nesrovnalostmi, rozpory a konfrontacemi. Klíčovou roli v tomto směru nesehrály události vzdálenější minulosti - například bitva u Mantzikertu (1071) či dobytí Konstantinopole Turky (1453), ale traumatizující zkušenosti 19. a 20. století, související s vytvářením národních ideologií a formováním moderního řeckého a tureckého národa. K uzlovým bodům tohoto procesu je možno zařadit řecké osvobozenecké povstání ve dvacátých letech 19. století, balkánské války, řecko-tureckou válku let 1919-1922 a nejnověji komplikovanou otázku Kypru, umocněnou rozdělením tohoto ostrova v roce 1974. Již mnohokrát se zdálo, že obě znesvářené země, zapojené již od počátku padesátých let do svazku NATO, najdou cestu ke konečnému smíru, pokaždé se však tyto naděje ukázaly planými. Od léta 1999 se v řecko-tureckém poměru začínají znovu objevovat vstřícná a přátelská gesta. Bude mít tento trand trvalejší platnost?

Studie rekapitulují vývoj vzájemného soužití národností zemí bývalé Jugoslávie od osmanských expanzí až po daytonskou dohodu. Autoři se snaží posoudit oprávněnost existence tohoto multietnického státního útvaru.

Publikace zkoumá integraci migrantů z lokální perspektivy čtyř zemí, z nichž každá nabízí jinou zkušenost. Cílem je pochopit specifický kontext jednotlivých zemí a najít příležitosti ke vzájemnému učení a sdílení osvědčených postupů. Zda a jak rychle migranti přijmou novou zemi za svou, totiž nezáleží pouze na nich. Proces začleňování do velké míry ovlivňuje i situace, ve které se nacházejí, tedy například to, jaký je jejich pobytový status, pracovní uplatnění atd. Stejně tak ho ovšem ovlivňuje i jejich bezprostřední okolí, pochopení integračních procesů místními úřady a otevřenost či uzavřenost přijímající společnosti. I přes velké množství strukturálních rozdílů mezi jednotlivými členskými zeměmi EU však místní úřady (i migranti) často čelí podobným výzvám. To otevírá prostor pro spolupráci v rámci jednotlivých států i mezi nimi. Samozřejmě ne všechny dobré podněty a slibné praxe jsou přenositelné, ale pochopení přístupu a zkušeností jiných aktérů může být inspirativní a často pomůže dosáhnout potřebné změny.