Jana Ogrocká Livres

Kniha amerického antropologa, poprvé vydaná v roce 1987, analyzuje autorův život před a po postižení nádorem v páteři. Autor ji popisuje jako dlouhodobý terénní antropologický výzkum, který ho zavedl do sociálního světa, jenž byl pro něj zpočátku cizí a podivný, podobně jako společnosti amazonských pralesů. Jako antropolog cítí povinnost sdílet své zkušenosti, a to nejen s invalidními lidmi, ale i s širokou veřejností, aby přiblížil sociální podmínky fyzicky postižených a význam tohoto stavu jako alegorie života ve společnosti. Dosud žádný antropolog nenapsal podobnou knihu, a proto autor čerpal inspiraci z jediné antropologické práce – ze Smutných tropů Clauda Lévi-Strausse. Francouzský antropolog použil svou cestu napříč geografickým prostorem k zkoumání struktury lidského myšlení. Autor svou odyseu do niterného prostoru využil k prozkoumání struktury jáství a citového postoje. Kniha se opírá o různé zdroje a vypráví o jeho zkušenosti s paralýzou, přičemž obohacuje chápání postižení o sociální důsledky invalidity a terénní výzkum mezi paralytiky.

Za ta desetiletí, kdy je celosvětově uznávaným duchovním učitelem, pomohl Richard Rohr milionům lidí uvědomit si, o co jde v otázkách víry a spirituality. Dosud nikdy však nepsal na téma, které je v křesťanství nejstálejší a nejčastější: na téma Ježíše. Kdo byl Ježíš, ví většina z nás. Ale kdo byl Kristus? Jedná se jen o Ježíšovo příjmení? Naše chápání, píše Rohr, bylo až příliš často omezeno kulturou, náboženským hašteřením a sklonem lidí stavět se do centra. Rohr čerpá z Písma, historie a duchovní praxe a předkládá transformativní pohled na Ježíše Krista jako na zpodobnění Božího trvalého, stále se odvíjejícího konání ve světě. „Bůh miluje věci skrze to, že se jimi stává,“ píše. Ježíšův život byl míněn jako vyhlášení, že člověk není od Boha nikdy oddělen – pokud si sám oddělení od něho nezvolí. Když znovu objevíme tuto základní pravdu, ve víře už nepůjde tolik o dokazování, že Ježíš byl Bůh, jako spíše o to, učit se rozpoznávat Stvořitelovu přítomnost ve všem kolem nás a v každém člověku, s nímž se setkáme.

Ce livre récuse les lieux communs sur le génocide des juifs : tragédie interne à l'histoire juive, point culminant d'un antisémitisme allemand, accident de parcours inexplicable de la civilisation occidentale. Il analyse la rencontre unique entre des facteurs " normaux " du processus civilisateur et une forme particulière de criminalité. L'essai étudie tout spécialement la manière dont le génocide industriel calque ses procédures et ses dispositifs sur les schèmes de l'action bureaucratique rationnelle des pays développés. Analysant Auschwitz comme une extension du système industriel moderne, les criminels nazis comme des personnalités ordinaires saisies par la dynamique du processus exterminateur, ce livre travaille à situer le judéocide au cœur de la société moderne. Il va à l'encontre de la tendance, largement répandue, à l'exaltation narcissique de la souffrance juive. Nul doute qu'il suscite en France, comme dans tous les pays où il a été publié, une ample discussion.

Tento výbor z esejů Josepha Epsteina – představující ovšem jen zlomek z jeho rozsáhlé tvorby – je veden snahou ukázat šíři a pestrost autorových zájmů. Čtenář v něm nalezne tři základní tematické okruhy. První se vytvářel v závislosti na Epsteinově povolání univerzitního učitele literatury. Jeho znalosti i přehled zejména americké literární produkce staršího i novějšího data jsou famózní. Epstein nám ukazuje, do jaké hloubky lze číst a přemýšlet o přečteném. Druhý je utvořen z jeho celoživotní snahy pochopit řeckou a římskou literární a kulturní tradici včetně latiny. To dokládají nejen rozbory děl autorů jako Hérodotos a Tacitus, ale i Epsteinova touha o proniknutí do tajů latinského jazyka. Třetí okruh je založen na jeho zájmu o věci veřejné. Epstein je „ze staré školy“ a nehodlá se přizpůsobovat módním trendům, například politické korektnosti a cancel kultuře. Je však zapotřebí dodat, že jeho politická nekorektnost je chytrá, kultivovaná a vtipná. Vtip ostatně netvoří v Epsteinově díle nějaký ornament, je bytostnou součástí jeho uvažování i psaní. Tento humor svou kreativitou připomene českému čtenáři jiného brilantního anglicky píšícího esejisty – G. K. Chestertona.

Za jakých okolností je vhodný určitý volební systém? Jaké jsou výhody, nevýhody a pravděpodobné účinky jednotlivých volebních systémů? Proč vyvíjejí političtí předáci tolik úsilí k prosazování jejich změn a úprav, když někteří experti tvrdí, že na nich příliš nezáleží? Není nějaký volební systém, například poměrné zastoupení, vždy lepší, jak tvrdí někteří autoři? Má smysl usilovat o "smíšené" volební systémy? Lze dávat dvoukomorovým parlamentům všeobecně přednost? V čem spočívá politická stabilita a má vůbec cenu se o ni snažit? Na tyto otázky - a na mnoho dalších - najdeme v této knížce jasné odpovědi. Ty jsou plodem systematického srovnávání existující zkušenosti a pronikavé racionální analýzy. Autor navíc neváhá vtipně a trefně vyvracet často tradované politické pověry, k jejichž propagaci bohužel přispěli leckdy i představitelé politické vědy.

Kniha obsahuje jednak samostatná hesla o filosofech, historicích, právnících, sociolozích a ekonomech, kteří zásadním způsobem přispěli k politické teorii, jednak rozsáhlá souhrnná hesla o hlavních obdobích politického myšlení (řecké politické myšlení, renesanční politické myšlení atd.) a o hlavních ideově politických proudech (liberalismus, konzervatismus, marxismus atd.). Encyklopedie je určena jak vysokoškolským a středoškolským studentům, tak široké laické veřejnosti se zájmem o politické dění.... celý text

Soubor reprezentativních textů nestora americké sociologie. V Mertonově inspirujícím díle jsou otevřeny nebo nově formulovány desítky nových sociologických problémů, je zavedena řada nových pojmů a hluboce promyšleny základní teoretické otázky oboru. Z Mertonova díla jsou vybrány texty, které se ve světové sociologické literatuře pokládají již za klasické, studie Byrokratická struktura a osobnost je údajně nejcitovanějším sociologickým textem 20. století. Stať O historii a systematice sociologické teorie rekapituluje směřování aspektů sociologické teorie především z hlediska vzájemného vývojového propojení jednotlivých koncepcí. Následující studie vymezuje podstatu, význam a perspektivy strukturální analýzy coby teoretického přístupu v rámci sociologie. Text Nepředvídané důsledky záměrného sociálního jednání zdůrazňuje neopodstatněnost výroků, jež potvrzují či popírají praktickou realizovatelnost všech sociálních plánů. Čtvrtý příspěvek pojednává o strukturních zdrojích deviantního chování lidského jedince. Slavná práce Byrokratická struktura a osobnost se zaměřuje na analýzu byrokracie, která vlastní organizací potlačuje osobnost a posiluje konformní postoj. Šestá studie prostřednictvím rozboru mezietnických vztahů zkoumá schopnost člověka usměrňovat sebe sama i společnost z pohledu minulých vzorů lidského chování. Závěrečné dílo přibližuje zásady sociologické práce optikou antisociologické kritiky.

Kniha se zabývá základními metodologickými a filozofickými otázkami věd o společnosti. Přehlednou formou prezentuje stěžejní problémové okruhy a tlumočí odpovědi na ně. Kniha současně ukazuje, co je to multikulturalismus nikoliv v politickém, ale ve vědeckém kontextu: odpovídá na otázku, jak multikulturní hledisko nenásilně aplikovat na analýzu epistemologických základů sociálních věd a na kritiku všech významných gnoseologických směrů.