Jiří Hoppe Livres

En 1968, Josej Koudelka avait trente ans. Il venait de consacrer six années à photographier les Gitans et l'univers du théâtre, mais n'avait encore jamais couvert de faits d'actualité. Le Printemps de Prague lui en donna l'occasion. Dans la nuit du 21 août, les chars du pacte de Varsovie pénétraient dans la capitale tchécoslovaque. Rentré la veille de Roumanie où il avait suivi les Gitans, Koudelka photographia les évènements et parvint à faire sortir ses images du pays. Elles trouvèrent refuge à New York, et, un an plus tard, Magnum Photo diffusait son reportage. Afin de prévenir toutes représailles, les clichés furent attribués à un photographe tchèque anonyme, ce qui n'empêcha pas leur auteur de recevoir le prix Robert Capa. Ce n'est que size ans plus tard, une fois dissipée la menace qui pesait sur sa famille et après la mort de son père, que le photographe en reconnut publiquement la paternité. Quarante ans ont passé et Koudelka exhume aujourd'hui de ses archives près de 25 photographies poignantes, dont la plupart sont montrées ici pour la première fois.

Jiří Hoppe se ve své práci o pražském jaru 1968 zaměřil na tři významné společensko- politické aktivity občanů, které směřovaly proti mocenskému monopolu komunistické strany a k obnově pluralitní demokracie. Šlo jednak o pokus obnovit sociální demokracii jako tradiční politickou stranu, dále o snahu lidí stojících zcela mimo stávající politické struktury ustavit nějakou základnu pro svou veřejnou aktivitu v podobě Klubu angažovaných nestraníků a konečně o úsilí bývalých politických vězňů založit organizaci, která by se zpočátku zaměřila především na rehabilitace, Klub 231. Mnozí budou při četbě knihy překvapeni skutečnými postoji populárních představitelů socia­lismu s lidskou tváří - Dubčeka, Smrkovského, Kriegla, Mlynáře a dalších. Jiří Hoppe je však nehodnotí, ve svém čtivém líčení nechává promlouvat fakta, dokumenty a archiválie. A čtenář, kterému se dostane nevšedního čtenářského zážitku, si úsudek může vytvořit sám.

Katalog k výstavě o dějinách sdružení bývalých politických vězňů K-231

Autoři v knize představují dílčí výsledky bádání o čtyřech mezioborových vědeckých týmech, které v 60. letech minulého století významně ovlivňovaly jak společenskovědní prostředí, tak státní a politickou moc v Československu: tým pro teoretické problémy plánovitého řízení národního hospodářství (vedoucí Ota Šik), tým pro společenské a lidské souvislosti vědeckotechnické revoluce (Radovan Richta), tým pro výzkum vertikální sociální diferenciace československé společnosti (Pavel Machonin), tým pro rozvoj demokracie a politického systému naší společnosti (Zdeněk Mlynář). U jejich zrodu stála zejména snaha zajistit rychlejší zvyšování životní a civilizační úrovně tím, že se vytvoří a rozvinou originální československé prorůstové koncepce.

Výběr z dobové publicistiky. Dobové publicistické texty přibližují průběh Pražského jara 1968.

Bibliografie vydaná při příležitosti 45. výročí pražského jara obsahuje soupis tematických textů české, slovenské a zahraniční provenience vydaných v letech 1967–2013 a je uvedena přehledovou studií Jiřího Hoppeho. Soupis je členěn do dvou oddílů (do roku 1989, resp. po roce 1990), obsahuje 2120 bibliografických záznamů a je opatřen jmenným i názvovým rejstříkem.

: před invazí 1968 a po pádu komunismu 1989: dvě historické studie doplněné edicí vybraných dokumentačních materiálů Studie konfrontují fungování Klubu angažovaných nestraníků před invazí roku 1968 a po listopadu 1989.

Dobová levice litovala, že pokus nasadit socialismu lidskou tvář skončil pod pásy tanků. Historik sice nemůže spekulovat, co by tento experiment přinesl, i tak je ovšem látka roku 1968 natolik bohatá, že vydá na celý svazek Velkých dějin zemí Koruny české. Klíčových momentů, které příběh „osmašedesátého“ ženou vpřed, je mnoho: dva měsíce trvá odcházení Antonína Novotného z funkce prvního tajemníka, propuká Šejnova aféra, zaniká cenzura a vládnoucí strana ztrácí moc nad médii. Vzniká Akční program KSČ a krystalizují parametry nově vznikajícího politického systému, pootevírají se hranice na Západ, překotně se vyostřují československo-sovětské vztahy. Devatenáctý svazek Velkých dějin sleduje, jak se demokratizační proces z podstatné části vymyká stranické kontrole, vedení státu bojuje za reformu na dvou frontách – doma a v socialistickém táboře – a nakonec čelí invazi, únosu do Moskvy a brutálnímu nátlaku „spojenců“. Autor hodnotí obsah tzv. moskevského protokolu a důsledky podpisu československé reprezentace. Zajímá ho však i to, jak na tyto dramatické události reagoval Západ.