Boris Ondreička Livres

Srozumitelná a výtvarně poutavá forma encyklopedie vysvětlující dětským čtenářům výrobní procesy při zpracování různých surovin (sklo, dřevo) nebo potravin (kakao, cukr, obilí, olej, voda)

Opus magnum Borisa Ondreičku vznikalo niekoľko rokov. Spevník je slovenským debutom píšuceho kurátora, výtvarníka a speváka Borisa Ondreičku vychádzajúcim vo vydavateľstve BRAK. Rozmerne retrospektívny Spevník obsahuje 61 Spevov na bezmála 700 stranách kvázi-fenomenologicky zahŕňajúcich reflexie na pravdu, šťastie, chuť, slobodu, lásku, umenie... a poéziu samu. Korene niektorých textov siahajú až do začiatku 90. rokov, sú však všetky posledný rok prebásnené do úplne novej podoby.

Pod neustálým útokem střepů obrazů a konfliktů se mění náš vztah k interpretaci. Ta se stává nejen nástrojem, ale aktivitou, skrze kterou žijeme a definujeme své identity. Tato nevyhnutelnost interpretace nás nutí k nové politické vizi. My, umělci, aktivisté, para-akademici, pisatelé a kulturní agenti, tvoříme "třídu interpretace". Kniha představuje první projekt této třídy, založený Borisem Ondreičkou a Václavem Janoščíkem, s podporou Akademie výtvarných umění v Praze. Interpretace se tak stává klíčovým prvkem v našem chápání světa a v utváření našich identit.

Dvě knihy v jedné zahrnují první knihu obsahující komplexní báseň/text nazvanou John Doe & Joe Bloggs, již autor vytvořil přímo pro tento účel v roce 2011, a také druhou knihu nesoucí název Spoken Word / Written World (Vyřčené slovo, napsaný svět) retrospektivně shrnující vybrané experimentální texty (autonomní umělecká díla, „teoretické performance“, vizuální básně, seznamy názvů / neologismů…) umělce, zpěváka a kurátora Borise Ondreičky. Tato sbírka zahrnuje schémata, nákresy a kresby / skici / projekty spolu s texty vytvořenými v letech 1994 až 2011. Formát První knihy je orientován na výšku, zatímco druhá kniha je orientována na šířku. Od sebe jsou vzájemně odděleny perforací stránky a papíru. Ondreička svůj způsob experimentování s textem označuje jako „Toulání“, a to v obou eventuálních významech tohoto slova. Na jedné straně jde o putování v naruby obráceném teritoriu poznání, vrývání do paměti a vyjádření, „Důvěrnost versus nedůvěrnost“, při němž je člověk polapen „smogem“ rušivých vjemových impulzů, které napínají mysl prostřednictvím všech smyslů a „unášejí zamýšlenou pozornost“ … halucinace, delirium… Na druhé straně, jsou jako divoký břečťan – mírně jedovatý, lehce plazivý – tlačící se svými výhony naráz do všech možných směrů.

V září 2011 se konala v Poněšicích konference s názvem Dějiny umění v rozšířeném poli. Jedním z důvodů konání tohoto setkání byla potřeba narušit akademickou izolovanost dějin umění a skrze vytvoření chybějících vazeb přispět i k "rozšíření pole" dějin umění.