Jindřich Šrajer Livres

Kniha se zamýšlí nad sebeupálením studenta Jana Palacha roku 1969. Zhodnocuje jeho čin z hlediska křesťanské etiky. Jan Palach je pojímán jako hrdina, mučedník. Jeho sebeobětování bývá srovnáváno se smrtí Krista na kříži, ale také odsuzováno jako zoufalá sebevražda. Proto se práce Jindřicha Šrajera snaží posoudit a interpretovat Palachův čin z hlediska křesťanské etiky. Představuje osobnost Jana Palacha a uvádí do kontextu událostí kolem jeho činu. Analyzuje motivy Palachovy smrti. Dále je zde velký prostor věnován rozboru teologicko-etických východisek pro hodnocení a rozlišování sebevražedného jednání, sebeobětování a mučednictví. A na tomto základě poskytuje závěrečné etické zhodnocení Palachova činu. Jednotlivá tvrzení se opírají o svědectví, historické dokumenty a autobiografické písemnosti Jana Palacha.

Výročí padesáti let od druhého vatikánského koncilu představuje výzvu k reflexi obsahu a významu koncilu včetně toho, jak dalece se jeho učení projevuje v životě církve, především pak v realizaci její deklarované otevřenosti ke světu a v její starosti o potřeby člověka. Tato reflexe může být obohacena o cenné zkušenosti a životní „moudrost“ uplynulého, poměrně již dlouhého období, charakterizovaného řadou společenských proměn. Právě ty staví koncilní výzvy do nového světla, v němž musejí být hlouběji analyzovány a promýšleny. Předkládaná kolektivní monografie věnovaná pastorální konstituci druhého vatikánského koncilu Gaudium et spes (z roku 1965) chce být v tomto směru návodnou a inspirující. Věnuje proto pozornost obsahu konstituce, jejímu významu a recepci, a to s ohledem na společenské proměny, ke kterým během padesáti let od vydání dokumentu došlo především v evropské, ale také v mnoha ohledech specifické české společnosti.

Realita rodin - životní a pastorační výzvy. Papež František v posynodální apoštolské exhortaci z roku 2016 ukázal, jak důležité pro církev je téma rodiny. Současně vidíme, jak naléhavě potřebné je spojovat věrnost evangelnímu ideálu manželství a rodiny s pastorační citlivostí ke konkrétním situacím manželů a rodin. Tato kolektivní monografie je plodem společného úsilí českých a moravských teologů a jejich reflexe nad papežovými teologickými a pastoračními impulsy. Témata, která se v knize otevírají: Amoris laetitia jako odpověď církve na novou situaci rodin a manželských párů Příprava na manželství a doprovázení manželů a rodin Manželská láska ve světle morálky a psychologie Svědomí člověka a východiska pro pastorační praxi Milosrdenství jako teologické a pastorační téma Pastorálně-právní aspekty Amoris laetitia Pastorace lidí v takzvaných neregulérních situacích Podněty Amoris laetitia pro sociální práci

Knížka je souborem esejistických zamyšlení na téma chůze kulturní krajinou Vyškovska. Sociologové Pavel Klvač (1974) a Libor Musil (1959) se v krátkých kapitolách věnují chůzi, cestám, drobné sakrální architektuře, studánkám, významným stromům a symbolické dimenzi lesa. Vyznávají se též z lásky ke krajinám svého srdce v okolí svého bydliště (Drnovice, Dražovice). Text doprovází osm tematických kreseb vyškovského výtvarníka, pedagoga a legionáře Josefa Kachlíka (1897-1978).

Hlavním tématem je sociální jistota jako organizovaná solidarita. Van Istendael se zamýšlí nad tím, zda a jakým způsobem mohou Evropané bránit hodnotu sociální státnosti, případně jak je možné uchovat dědictví solidarity v prostředí ultraliberálního kapitalismu. Autor poměrně ostře kritizuje některé evropské instituce, MMF a finanční trhy, které podle něho využívají finanční a ekonomické krize k tomu, aby tento pilíř oslabily či porazily. Jeho text - bez ohledu nakolik se s ním čtenář dokáže identifikovat - lze chápat jako zajímavý vklad do široké mozaiky názorů, které v současných diskusích v souvislosti s ekonomickou či hospodářskou krizí posledních let zaznívají. Van Istendaelovy úvahy doprovázejí texty tuzemských autorů Jakuba Jinka, Jindřicha Šrajera a Romana Míčky, členů Pracovní skupiny pro sociální otázky při České biskupské konferenci, které Van Istendaelovy myšlenky zasazují do širších sociálních, filozofických a teologických souvislostí, a to i s ohledem na specifika českého prostředí.

Úvod do metodiky představuje metodu osobního párového doprovázení, zaměřenou na motivace mladých manželů a respekt k jedinečnosti jejich vztahu. Nabízí postupy pro rozvoj kreativní komunikace a naslouchání, posilování vzájemného respektu a vytváření schopnosti dosahovat společných dohod v manželském a rodinném životě, přičemž zohledňuje duchovní dimenzi vztahu. PhDr. Josef Zeman, CSc. (1943) je psycholog a psychoterapeut, certifikovaný manželský a rodinný poradce. Po dlouholeté praxi ve zdravotnictví založil v roce 1991 Manželskou a rodinnou poradnu Bethesda v Brně a v letech 1996–2007 byl ředitelem Národního centra pro rodinu při ČBK. Zaměřuje se na terapeutickou práci se vztahovými a rodinnými problémy a publikační činnost. Doc. Jindřich Šrajer, Dr. theol. (1964) je kněz a salesián s bohatou pastorační praxí, který přednáší teologickou etiku na TF JU v Českých Budějovicích. Věnuje se teologicko-etickým otázkám, etice manželství a rodiny a křesťanské sociální etice. Mgr. Jindřich Kotvrda, PsL, PD, MTh (1963) je kněz brněnské diecéze, který studoval pastorální teologii a psychologii s psychoterapeutickým výcvikem. Specializuje se na pastorační službu a psychologické a duchovní doprovázení.

Práce byla připravena jako podklad pro vypracování výcvikové příručky k postupům rychlého posuzování zneužívání drog ve společnosti. Uvedené příklady pocházejí z výzkumných projektů sponzorovaných UNDCP a dalších projektů.