Jaromíra Knapíková Livres

Publikace je plná současných i historických fotografií. „Samozřejmě jsme nemohli vyfotit všechny stávající ulice, to by kniha nabyla velkých rozměrů, vybírali jsme tedy pohledy na současné i historické ulice spojené s nějakou zajímavou stavbou, událostí či osobností. U opavských rodáků nebo těch, kteří zde žili, jsme se také snažili dohledat jejich fotografie. Nenajdete zde například výklad toho, kdo to byl Dostojevský, protože je to všeobecně známo, ale dočtete se, kdo to byl třeba Arnošt Rychlý či Josef Zukal,“ dodala Jana Foltysová s tím, že názvy některých ulic se dají lehko odvodit, u jiných je to obtížnější. Každý asi ví, proč se ulice jmenuje Olomoucká či Hlučínská, řada lidí ale vůbec netuší, po kom je pojmenována ulice, na které třeba již řadu let bydlí. Zajímavé jsou i historické názvy, které se často podle toho, kdo v Opavě vládl, měnily. Zprvu byly uváděny jen německy, v určitém období byly ulice pojmenovány zároveň česky i německy. Formát knihy slouží jako průvodce současnou Opavou, její součástí je i mapová příloha, aby se dalo vyhledat, kde se daná ulice nachází.

Historie opavských kaváren z let 1789-1989 představuje ucelený pohled na dějiny těchto zařízení na území Opavy. Mapuje jejich vznik a vývoj až po zánik mnohých z nich. Dobové pohlednice a fotografie kavárenských rekvizit dotvářejí čtenáři představu o tom, jak architektonicky i umělecky zdařilé byly kavárenské interiéry i exteriéry ve své době. Zmiňuje také jména a osudy kavárníků, čímž doplňuje mozaiku informací o bohaté kulturní minulosti města Opavy

Fotografická publikace s podtitulem Nejstarší fotografické ateliéry v Opavě 1860–1948 rehabilituje regionální portrétní ateliérovou tvorbu, která vznikala jako výsledek fotografické živnosti a památeční médium. Publikace vyplňuje mezeru v historii Opavy, která byla ovlivněna historickými a společenskými zvraty první poloviny 20. století, včetně poválečného vysídlení Němců, což vedlo k ztrátě části historické paměti. Cílem je seznámit občany Opavy a Moravskoslezského kraje s historií jejich domova a přinést badatelskou, edukativní, kulturní a estetickou hodnotu. Na publikaci pracoval tým odborníků z oblasti vizuálního umění a společenských reálií ve spolupráci s paměťovými institucemi. Historička Jaromíra Knapíková charakterizuje opavské fotografické ateliéry, jejich vývoj a specifika. Vizuální sociolog Jiří Siostrzonek zkoumá společenský aspekt fotografování jednotlivých generací. Ondřej Durczak se zaměřuje na technické prostředky a technologie, včetně Petzvalova objektivu. Podobenka byla významným společenským a rodinným obřadem, jehož výsledkem bylo obrazové svědectví. Ateliérové portrétní snímky, často mechanicky vytvářené, měly své místo v historii fotografie díky rozšíření portrétu a zdokonalování techniky. Pro běžného čtenáře má obrazová část knihy nostalgický nádech a potvrzuje, že vyfotografovaní lidé sdíleli stejné prostory a prožívali podobné okamžiky jako dnes.

Kniha čtenářům nabízí dějiny Opavy „jako na dlani“ – od prvních stop člověka až po závěr 20. století. Na realizaci knihy se podílelo 10 autorů a spolupracovaly na ní Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity v Opavě, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, Slezské zemské muzeum, Státní okresní archiv Opava a Zemský archiv v Opavě.„Poslední tři jmenované instituce poskytly zásadní část obrazového materiálu knihy. Ten prostupuje celou publikací a texty významně doplňuje. Část bude čtenářům známá, ale mnohé materiály jsou publikovány vůbec poprvé.