Hana Slavíková Livres

Carlos Saura nalezl mnoho rozmanitých způsobů, jak pracovat s pamětí a časem a jejich subjektivním vnímáním, jak proniknout k metamorfózám minulosti v přítomnosti. Ve svém díle propojil filmové, divadelní a dokumentární polohy s maximální přirozeností a důvěrou v autorskou svobodu, jež není povinována ctít zavedené kategorie. Jeho více než šedesátiletá filmová tvorba je nahlížena v kontextu politických a sociálních proměn a rovněž optikou dalších kreativních vrstev Saurovy košaté osobnosti.

Kniha se snaží přiblížit výjimečnou tvůrčí osobnost, jejíž příběh je zároveň prizmatem, jímž je nahlížena neklidná situace válečné a poválečné Evropy. Režisér, který uspěl na Biennale di Venezia i na MFF v Cannes, emigroval v roce 1949 do Německa. Točil ve vybombardovaném Berlíně, v troskách Říšského sněmu, s Marcellem Mastroiannim pak na jaderském pobřeží, nedlouho po odsunu Italů. Stal se zakladatelem moderní slovinské kinematografie. Půl roku působil v Tel Avivu. Jeho filmová a televizní díla se uplatnila v široké mezinárodní distribuci, v Evropě, Asii i USA. Franz Cap nebyl v Čechách znám, František Čáp měl být zapomenut. Text staví na vzájemné interakci faktografických pasáží a beletristicky laděných ploch, rezonujících s principy filmového střihu. Přináší nové poznatky, jež jsou výsledkem několikaletého tvůrčího bádání mezi pamětníky a v archivech u nás, ve Slovinsku, Německu, Itálii a Izraeli.

Disertační práce se zabývá vzájemnými souvislostmi mezi televizní dramatickou tvorbou a menšinovým alternativním směřováním československé kinematografie před nástupem normalizace. Sleduje první antischématické tendence, vedoucí k zásadní proměně narace. Variace užití filmových prostředků v televizním dramatu. Vůli tvůrců postihnout realitu v její prchavosti a mnohoznačnosti, snahu poskytnout divákovi svobodu interpretace. Předmětem analýz jsou, kromě více i méně známých děl nové vlny, neprávem opomíjené a mnohdy takřka zapomenuté televizní filmy (Šach mat Alfréda Radoka, Podezření a Pasiáns Jana Matějovského, Lítost Evalda Schorma, Krotká Stanislava Barabáše, Malá Anketa Petera Solana a další...).

Jádro této knihy vychází z práce na grantu Alfréd Radok – filmař a zakladatel Laterny magiky, která bohužel pro tragickou smrt Jiřího Cieslara nebyla dokončena v plánované podobě. Sborník je pokusem shrnout vše, co bylo uděláno ať jde o publikované i nepublikované texty Jiřího Cieslara, zkrácenou verzi grantového výstupu Evy Stehlíkové, referáty přednesené na pracovní konferenci 22. února 2005 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy či další materiály a texty z Cieslarovy pozůstalosti, rozhovor s Arnoštem Lustigem, seminární práce, které vznikly v návaznosti na grant, a některé související studie (Veronika Ambros, Josef Herman, Hana Slavíková, Karel Tabery).Editorce se podařilo shromáždit reprezentativní výběr pohledů na filmové a inscenační dílo Alfréda Radoka, na vzájemnost dvou uměleckých disciplín, které geniálně propojil v Laterně magice.