Tato kniha, psaná formou dopisů synovi, líčí třiapadesát let německé historie z pohledu dění kulturního života, jak je vnímal člověk, který se sám řadil k umělcům dvacátých let minulého století. Svůj dosavadní život, který plně odpovídal intelektuálním postojům většiny příslušníků své generace, však začíná Hirsch po útěku do ciziny zásadním způsobem bilancovat: "Oné noci blízko smrti jsem se vracel zpátky domů k Bohu. Pán mě ale probudil a vedl ke Kristu," popisuje svoji klíčovou duchovní zkušenost.
