Alessandro Portelli Livres

On March 24, 1944, Nazi occupation forces in Rome killed 335 unarmed civilians in retaliation for a partisan attack the day before.

The collection of three essays highlights the significance of oral narratives, exploring how they shape understanding through translation and interpretation. Each essay delves into the cultural and contextual nuances of storytelling, emphasizing the role of language in conveying meaning and preserving traditions. The work invites readers to appreciate the depth of oral histories and their impact on identity and communication.

Focusing on the industrial revolution's impact, this pioneering oral history explores Terni, a steel town in Central Italy, highlighting its significance as Italy's first large industrial enterprise. The narrative is enriched by over 200 voices spanning five generations, sharing stories, songs, myths, and memories. These personal accounts are intricately woven with archival materials, offering a comprehensive view of the labor movement's rise and decline, capturing the essence of a community shaped by its industrial past.

Alessandro Portellin Käsky on täytetty on muistitietohistorian mestariteos, palkittu ja ylistetty kuvaus saksalaisten maaliskuussa 1944 Roomassa toimeenpanemasta verilöylystä ja sen kipeästä muistosta. Saksalaiset miehitysjoukot surmasivat 335 siviiliä 24. maaliskuuta 1944 rangaistukseksi edellisenä päivänä tapahtuneesta partisaanien hyökkäyksestä. Alessandro Portellin teos on moniääninen, muistitietoon perustuva kuvaus verilöylyn historiasta, sen taustoista ja vaikutuksesta. Uhrien, puolisoiden ja lasten koskettavien kertomusten lisäksi tarinassa kuullaan partisaaneja, jotka taistelivat miehittäjiä vastaan, sekä tavallisia kaupunkilaisia, jotka elivät sota-ajan tragedian. Käsky on täytetty käsittelee toisen maailmansodan aikaista taistelua vapaudesta, mutta myös sodanjälkeistä kamppailua muistista sekä kuoleman ja surun merkityksiä, jotka ulottuvat nykypäivään asti. Samalla Käsky on täytetty muuttaa lukijan kuvaa Roomasta, ikuisesta kaupungista, jonka muistissa 1900-luvun vaiheet ovat vahvasti läsnä.

nezúčastnil, rozhodla zazpívat jednu z nejznámějších Dylanových skladeb – „A Hard Rain’s A-Gonna Fall“. Je to vizionářské varování před blížící se, nebo možná již probíhající apokalypsou – varování, které je dnes právě tak aktuální jako v roce 1962, kdy skladba spatřila světlo světa, ať už si onen "těžký", smrtonosný déšť, o němž se v tomto ponuře laděném rozhovoru matky s jejím "modrookým" synem zpívá, vykládáme jakkoli. Právě na této kultovní písni, která vznikla na vrcholu folkového obrození v 60. letech dvacátého století v době mezi vybudováním Berlínské zdi a karibskou krizí, demonstruje významný orální historik Alessandro Portelli Dylanova tvůrčího génia: ačkoli jeho vstup na hudební scénu působil jako zjevení, jako zrod osamocené hvězdy, která se odkudsi vynořila a rozzářila hvězdnou oblohu, na níž se skví dodnes, jeho tvorba vyvěrá z tradiční lidové kultury a sdílené paměti, kterou osobitým způsobem rozvíjí, oživuje, aktualizuje a naplňuje novými významy. Svou slavnou písní „A Hard Rain’s A-Gonna Fall“, kterou časopis Rolling Stone označil za „největší protestní píseň napsanou největším protestním písničkářem své doby“, Dylan kreativně navazuje na velmi starou lidovou baladu „Závěť otráveného“, jejíž stopy lze nalézt v Itálii sedmnáctého století a která se pod názvem „Lord Randal“ rozšířila po celém anglosaském světě. Dylan tedy čerpá z bohaté tradiční ústní kultury, aby vyjádřil obavy a úzkosti své vlastní doby. V Dylanovi se tak tradice snoubí s modernitou a bez pochopení jeho niterného sepětí s lidovou kulturou nelze jeho dílo náležitě docenit. Klíčem k tomuto pochopení je právě tato kniha, která Dylana českému čtenáři ukáže z překvapivého, ale o to inspirativnějšího úhlu pohledu.

Portelli zkoumá kulturní konflikty a komunikaci mezi sociálními skupinami a třídami v průmyslových společnostech 20. století a identifikuje způsob, jakým se jednotlivci snaží vytvářet vzpomínky, aby pochopili svoji životní pouť. Zakládá si na terénní práci a podstatnou váhu přikládá samotnému verbálnímu projevu. Orální historie pro něj není pátrání po pravdivější skutečnosti a přímé zkušenosti, ale perspektiva, která nás upozorňuje na prchavou podstatu historické pravdy jako takové