Marcela Pecháčková Livres

Malířky Květa a Jitka Válovy vyrostly a zemřely doma v Kladně. Když jim byly čtyři roky, zemřel jim tatínek a s maminkou a dvěma staršími sestrami se ocitly v opravdové nouzi, která trvala desítky let. K tomu přišla válka a byly totálně nasazeny v Poldi Kladno. Od útlého věku kreslily a snily o malování. Podařilo se jim vystudovat UMPRUM, ale jejich výtvarné pojetí a politický postoj režim nepřijal, zůstaly v ústraní. Zlom nastal až po výstavě v roce 1983, kdy se o jejich existenci a mimořádném talentu dozvěděla veřejnost. Hovory s Jitkou Válovou vedla novinářka Marcela Pecháčková v roce 2009. O Jitce si povídala také s její přítelkyní Adrienou Šimotovou a s několika dalšími osobnostmi včetně Majky Vydrové, Jitčiny asistentky po Květině smrti. Původním záměrem byla kniha rozhovorů. Když Jitka dala autorce k dispozici svůj neuspořádaný archiv s deníky, dopisy, skicami a básněmi, práce na textu na dlouhých dvanáct let zamrzla. Teprve letošní 100. výročí narození dvojčat Válových se stalo impulzem k dokončení knihy. Publikace nabízí velké množství dosud nezveřejněných fotografií a snaží se zachytit tuto jedinečnou umělkyni co nejautentičtěji včetně jejího syrového vyjadřování. Jitka vedla velmi prostý život, často na hraně zoufalství, ale i tak zůstala do posledního dechu veselá. Taková je i tato kniha.

Popisuje okamžik, kdy motor auta, které řídili, ztichl. Řídil rychlostí 158 km/h, ale nestačilo to. Zatáčkou prolétl jako kometa a svým mustangem rozdrtil škodovku, ve které generál zemřel. Kdo byl za volantem mustanga a co ho trápilo? Kniha prodlužuje dokument Víta Klusáka 13 minut, který rekonstruuje pět smrtelných nehod způsobených rychlostí. Dva protagonisté se objevují i v knize. Roman, mladík, který zavinil smrt spolužačky, emotivně vypráví o svých pocitech, zatímco jeho otec zkoumá místo nehody a měří vinu svého syna. Potkáte také házenkáře, který po rozchodu zabil dva mladé muže. Seznámíte se s lékařkou-záchranářkou, která rozhoduje, jak zasáhnout, a prožívá silné emoce. Čeká vás napětí, soucit a zamyšlení nad tím, kdo je vlastně oběť. Roman vzpomíná na šok po nehodě, Tomáš popisuje ticho po srážce s cyklistou, a Michal se potýká s psychickou újmou po nehodě, při níž zemřeli dva bratři. Lucie, advokátka, se zotavuje po nehodě, kdy do ní narazila dodávka. Martin, jehož nehoda byla kvalifikována jako pokus o vraždu, vyjadřuje lítost nad obětí. Kniha zkoumá důsledky tragédií a otázky viny a oběti.

V obsáhlém intimním rozhovoru Livia Klausová vypráví, jak dabovala Červenou karkulku, o tragické smrti tatínka, když jí bylo patnáct let a nejmladšímu z pěti sourozenců teprve tři, o rafinovaném termínu svatby, o tom, jak sama jela tramvají do porodnice, o vinohradské garsonce, kam si přivezli prvorozeného syna a místo radosti měli starost o jeho zdraví. Vzpomíná, jak budovali chalupu, zařizovali panelák, prožívali totalitu, jak se stala manželkou ministra, premiéra a prezidenta. Autorka a Livia Klausová se předem dohodly, že v rozhovoru vynechají politiku. A téměř to dodržely. Knihu doprovází sedmdesát unikátních fotografií z rodinného alba.

Vyprávění středoškoláka Filipa Vavrouška, který onemocněl zákeřnou meningitidou.