Vojtěch Kučera Livres

Kučera debutoval v roce 2000 sbírkou Samomluvy. V tomto sympaticky útlém literárním prologu představil základní tón své poezie: neokázalost. Kritika se shodla na tom, že Kučera promlouvá tichým, soustředěným hlasem a že jeho básně jsou máloslovné a křehké. Kdosi dokonce velmi přesně poznamenal, že jeho verše „jako by byly zaznamenány na voskovém válečku prvního fonografu – stačí ho neopatrně uchopit a záznam je navždy ztracen. A co zaznamenává Kučerova jehla? Jedná se, podobně jako v knížce první, o drobné básnické záznamy; samomluvy i fragmenty hovorů, připomínající básnický deník; jsou to úlomky z proudu času, záchvěvy chvil, ony kolářovské „dny v rocích a roky v dnech“… (Miloš Doležal)

Po technické stránce nevšedně udělaná kniha přináší autorův aktuální básnický soubor, v němž Kučera preparuje jazyk, obnažuje vztahy, louhuje významy, vytyčuje prostor. Vrství. Cyklí. Sublimuje. Destiluje. Báseň – lektvar. V pravém slova smyslu, v levém smyslu slova. Řez skrz řeč. Průzor zlomku. Typografie. Poesie. Typosie. Zevní aplikace. Vnitřní potřeba. Vedlejší účinky žádoucí. Pachuť, zákal, šum i léze mají vliv na intenzitu vjemu. Bdění doporučeno.

Kučera debutoval v roce 2000 sbírkou Samomluvy. V tomto sympaticky útlém literárním prologu představil základní tón své poezie: neokázalost. Kritika se shodla na tom, že Kučera promlouvá tichým, soustředěným hlasem a že jeho básně jsou máloslovné a křehké. Kdosi dokonce velmi přesně poznamenal, že jeho verše „jako by byly zaznamenány na voskovém válečku prvního fonografu – stačí ho neopatrně uchopit a záznam je navždy ztracen. Drobné básnické záznamy; samomluvy i fragmenty hovorů, připomínající básnický deník; jsou to úlomky z proudu času, záchvěvy chvil, ony kolářovské „dny v rocích a roky v dnech“… (Miloš Doležal)

Cesty jsou protkány existenciálami našeho bytí, jako jsou úzkost, naděje, samota, vrženost či vědomí směřování k smrti. Setkáváme se s nimi v různých proudech současné poezie: v poezii spirituální, vedené snahou hledat nadosobní řád věcí a jevů, v poezii životní empirie, svádějící zápas o obraz každodenní reality, ale i v poezii reflexivní, usilující nalézat v prožitcích obecnější konstanty bytí. Totéž platí i o poezii imaginativní, jež nastavuje realitě bizarně deformované zrcadlo snu a v nesčetných obrazných erupcích se blíží surrealistickým východiskům. Básnický almanach Cestou, přinášející verše 41 současných autorů a autorek, je v pořadí třetím tematickým almanachem Welesu. Po almanaších věnovaných zimě (1996) a ženě (1997), a bohužel již nevydaném souboru na téma déšť, začal Weles své sborníky koncipovat jiným způsobem. Výsledkem byla vydání borů Nářky George Heyma - sborník k 77. narozeninám Ludvíka Kundery (1997), Du podel blesku - sborník věnovaný 70. výročí úmrtí Leoše Janáčka (1998), a Skřípavá hudba vrat - sborník k 70. narozeninám Zbyňka Hejdy (2000).

Neběžný a umanutý básnický pohled směrem "za" nabízí knižní novinka brněnského autora Vojtěcha Kučery (nar. 1975), která tvoří "tištěný výhonek" zajímavého multimediálního projektu, jež od roku 2006 vznikal na internetu. Sbírka třiatřiceti básní - tolik bylo autorovi v době dokončení práce - krystalizovala nejprve jako součást anonymního publikování na stejnojmenném blogu. Nová sbírka tedy zahrnuje (část) části literární a "typografické" a na webové adrese www.nehybnost.cz se pak lze seznámit i s "aktivním výrazovým kontextem sbírky". Kučerova Nehybnost ukazuje, že skutečná poezie si dokáže podmanit i poněkud chaotický prostor elektronického publikování. Ba co více, dokáže nabídnout nové cesty a průhledy do zdánlivě omšelého světa poezie...