Ludmila Martinkovičová Ordre des livres

Krátké povídky, které jsou psané v rodném hanáckém nářečí, jsou vzpomínkami na sousedy a lidi, kteří žili v autorčině rodném Sobáčově u Litovle v době jejího dětství ve 40. letech 20. století, nebo na lidi, jejichž příběhy se udály dřív, ale po dědině se znaly a vyprávěly. Autorka přidává i řadu vzpomínek na vlastní příhody z dětství. Povídky autorka doprovází vlastními ilustracemi.