Práh věcí tušených... k němu se přibližuje kontemplativní lyrika Ladislava Puršla (nar. 1976). Snově zárodečná poloha, charakteristická pro jeho první sbírku Paměť vody, začíná v Mločí mapě nabývat kontury: potemnělé vnitřní vize polymorfních útržků a torz jsou pozvolna vyváděny na světlo. V retrográdním pohybu se polomrtvý kdosi prohmatává ze hřbitova k brance do života (oddíl Sen), a potom se, po osobním ohlédnutí za básnířkou Teodorou Žurkovou (In portu navigo), přichyluje ke konkrétním lidem a jedinečnému místu – levohradeckému ostrohu (Kotva sv. Klimenta). Básník hledá čistý obraz, v němž se scházejí tma s ohněm, mrtví s živými a mýtus se skutečností: Bude to obyčejný den, vyjdu ze dveří kuchyně, jako bych vynášel popel, a Pán bude stát proti mně, salamandra na dlani.
