Ludvík Hlaváček Livres

Malý přehled malířského díla významného českého umělce, zahrnující období od roku 1989 až do roku 2009, vydaný u příležitosti retrospektivní výstavy v Galerii Vysočiny Jihlava.

Kniha František Skála je volným pokračováním monografie, která vyšla k výstavě v Rudolfinu v roce 2004, a také jí začíná, končí v současnosti. Jde o autorskou knihu, promyšlenou koláž textů od autorů z různých oborů, textů Františka Skály a více než čtyř set reprodukcí. Vířivá, typografická kreace s originální obálkou vychází v česko-anglické verzi. František Skála (1956) je vizuální umělec, jehož práce přesahuje hranice výtvarného umění do oblasti architektury, filmu, divadla, performance, hudby, literatury (poezie skrytá obvykle pod pseudonymem, v rámci tajné organizace B. K. S.), komiksu Velké putování Vlase a Brady (1989), fotografický seriál Skutečný příběh Cílka a Lídy (2007), skvělé jsou jeho ilustrace, dnes už desítek knih. Od počátku osmdesátých let se věnuje tvorbě pozoruhodných objektů, soch a instalací, jež představil na více než padesáti samostatných a sto padesáti kolektivních výstavách. Jeho vztah k materiálům, se kterými pracuje, je naprosto svobodný, hobra má u Skály stejnou výrazovou hodnotu jako zlato, umělá hmota jako kararský mramor, železná vata jako lístky dřišťálu. Charakteristická je dokonalá řemeslná zručnost, s níž díla zpracovává. Skála respektuje věci, tvary, vztahy, události, procesy, ne modely, skrze něž jsme si navykli jim rozumět. Pro něho je svět stále nezpracovaný.

Tvorba malíře Josefa Žáčka má hluboce sociální a politický kontext. V současnosti kriticky reaguje na skryté i otevřené manipulace masmédií, otázku terorismu a na situaci vyvolanou uprchlickou krizí v Evropě. V publikaci ANTICORPS mimo jiné umělec ukazuje svět jako každodenní mechanismus lidského konání, stereotypů, standardních úkonů.

Texty PhDr. Ludvíka Hlaváčka, ředitele Nadace pro současné umění Praha a pedagoga na Katedře dějin a teorie umění, vznikly jako záznamy přednášek z cyklu Socializace (v) umění, určených studentům magisterského oboru Kurátorská studia. Po úvodních kapitolách o socializaci, uměleckém díle a dějinnosti autor přistupuje k „dějinám umění“ z pohledu socializace a dějinnosti, přičemž využívá Zuidervaartův model spirituality jako žitého obsahu. Po stručném výkladu některých základních témat řeckého a křesťanského umění se zaměřuje na renesanci jako přechod do „lineární perspektivy“, což ovlivňuje i umění 20. století. Dále se autor věnuje baroku, kde sleduje specifické a často opomíjené problémy socializace. V poslední třetině knihy se zaměřuje na aktuální témata, jako jsou Informel, Akční umění a Postmoderna. Závěr knihy se zabývá sociální rolí umění a jeho vztahem k nejistotě, přičemž autor opatrně mapuje prostor nejistoty a jeho zneužívání. Hledání místa a sociální role umění v rámci „sociálního diskurzu“ není marné, ale udržuje jeho dynamiku při životě. Autorovi je gratulováno za vytvoření uceleného a srozumitelného díla.