Martina Jiříková Livres

je knížka blogů, které autorka postupně psala pro server Ženy s.r.o. a bookazine Česká máma. Jde o její úvahy, postřehy, komentáře, vzpomínky, zážitky nebo příběhy, které zažila na vlastní kůži či slyšela na vlastní uši a chtěla se o ně zkrátka podělit. S nadhledem, humorem, laskavostí a trochou nadsázky píše o lásce, víře, bolesti a naději, kamarádství i rozchodech, dětičkách, studentských eskapádách, trapasech, dietách, tajemstvích, pravdě a lži, sexu a samozřejmě mužích, kteří nás někdy válcují, ale my je přesto pořád milujeme. Jsou jako andělé spadlí z nebe. Škoda, že většina na hlavu. Mrkající Usmívající se Mrkající Knížku můžete číst odpředu, zezadu i zprostředka. A když si k tomu nalijete něco dobrého, na chvilku zapomenete na každodenní problémy, starosti a navíc se zasmějete, není lepší odměny. Vždyť o to v životě jde. Nebrat se příliš vážně.

Někdy je třeba potkat anděla, třeba v podobě nejlepší kámošky, aby duše našla správnou cestu. Toto dočasné setkání může být hluboké a zásadní. V době lockdownu a pandemie vznikal příběh o lásce, bolesti, přátelství a radosti, který se rodil v nočních hodinách. Někteří se budou divit, jak může být příběh tak kontroverzní, jiní budou zklamáni nebo opovrhovat. Lidská přirozenost je dvojaká, a proto existuje dobro a zlo, Bůh a Ďábel. Bojujeme s pokušením a často si nalháváme, jak jsme silní, zatímco se vyhýbáme černým koutům naší existence. O tom všem chci psát. Na pozadí vášnivé aféry jedné ženy a dvou mužů se rozvíjí příběh vášně, zrady, víry a naděje. Láska nerespektuje žádná pravidla, existuje napříč manželstvími, vztahy a věkem. Je tajná, hříšná a nemá žádná kritéria hodnocení. Její význam určuje až její průběh a doba trvání. Láska je jako pohádka, kterou potřebujeme, i když víme, že je to iluze. Je to krásné riziko, které bychom neměli eliminovat. Nemáme nad ní moc, toužíme ji ovládat, ale většinou podmaňuje nás. Pravá láska nás nemá nutit ztratit sebe sama. Silné ženy, jako Simona a Andy, si vždy pamatují, kým jsou, i když čelí bolestným rozchodům. Přeji vám, aby se vám jejich příběh četl stejně dobře, jako se mi psal.