Zdeněk Ambrož Eminger Livres

Obě osobnosti filosofického a teologického světa, Jan Pavel II. a Benedikt XVI., sdílejí podobné názory na kulturu, civilizaci a mravní charakter lidských společenství. Jan Pavel II. ve svém „Listu umělcům“ zdůrazňuje, že spojení mezi kulturou a vírou je nezbytné; víra, která se nestane kulturou, není plně prožívána. Kultura a víra jsou v každodenním životě neoddělitelné, neboť evangelium hledá úrodnou půdu v lidské tvůrčí společnosti. Benedikt XVI. ve své „hongkongské výzvě“ apeluje na všechny lidi a národy, že kulturu lze považovat za vysokou pouze tehdy, když vykazuje znaky zdravého mravního charakteru, jako jsou otevřenost, schopnost dávat a přijímat, a síla k rozvoji. Církev potřebuje schopnosti a odvahu každého tvůrčího člověka, který hledá pravdu v uměleckém vyjádření. Bez ohledu na vyznání by měl být každý tvůrce kultury obdivován za odvahu pustit se do díla, které může rozšiřovat mravní poznání. Tato esej oslovuje čtenáře, kteří hledají duchovní podstatu kultury a kulturního tvoření a chtějí do tohoto hledání promítnout své náboženské a etické přesvědčení.

Tato kniha je vyjádřením úcty, obdivu a vděčnosti jednačtyřiceti lidí římskokatolickému knězi, teologovi, pedagogovi, redaktorovi, spisovateli a exulantovi, profesorovi Karlu Skalickému, který 20. května roku 2024 oslavil své devadesáté narozeniny. Každý z autorů a každá z autorek, kteří do této knihy přispěli svým textem, fotografií nebo obrazem, poznali jubilanta za jiných okolností. Někteří z nich byli navíc v kontaktu s přáteli, kolegy a studenty, kteří se s profesorem Skalickým potkávali nejen v dobách jeho téměř čtyřicetiletého římského působení, ale i po dobu jeho, již téměř třicetileté, práce v Českých Budějovicích. Mnozí z nich již hledí na Boha tváří v tvář. Věříme, že spolu s autory jednotlivých příspěvků tedy přicházejí s blahopřáním všichni ti, jimž prof. Skalický vstoupil v průběhu devadesáti let do života a zanechal v něm nesmazatelný otisk. Také oni jsou svým způsobem spoluautory této knihy.

Dochované dopisy česko-římského teologa a katolického kněze Vladimíra Boublíka přinášejí pohled na život člověka, který se od chlapeckých let připravoval na kněžství.

Podtitul: Paměť, přítomnost a zaslíbení. „Nic nemá vyrůst tak, aby svojí domnělou důstojností přehradilo odvěkou cestu spojující posvátnou prázdnotu mezi dvěma domy a mezi dvěma bližními. Je to mravní povinnost, kterou bychom měli mít na zřeteli při budování našich domovů, a tím spíš by měla být údělem sakrálních staveb, vládních budov, univerzit a škol.“