Hlavním tématem publikace je využití uměleckého funkčního stylu ve výuce českého jazyka, ať už jde o výuku češtiny jako jazyka mateřského, či o výuku češtiny jako cizího, popř. druhého jazyka v českých a zahraničních institucích. Autorka se zaměřila na to, co všechno může v současné době vedle své estetické funkce umělecký styl ve výuce nabídnout.
Je to příběh o cestě. O cestě do neznáma, o cestě do vlastního nitra a o cestě, jež spojuje minulost, přítomnost a budoucnost. Mladá žena s batohem na zádech opouští stereotyp dosavadního života, aby se vzpamatovala z nedávného zklamání. Impulzem pro změnu se stává poněkud nestandardní pozvání do Thajska. Na své cestě po jihovýchodní Asii hrdinka poznává místa a lidi, kteří jí pomohou udělat krok vpřed ve vlastním životě.
„Tiše našlapují slova. Sledujeme jejich otisky do svých dnů, někdy nám mizí před očima dřív, než je stačíme zachytit. Jindy zanechají rýhu tak hlubokou, že ji lze stěží překročit. A jsou okamžiky, kdy se slova o sebe láskyplně třou. A tak je to i s námi, otroky slov, neúnavnými následovateli jejich šlépějí.“ Sbírka smutných lyrických veršů s doslovem Vladimíra Novotného.
Kateřina Sachrová zjišťovala během měsíčního pobytu v Pécsi, jaké to je být „ztracena v (maďarském) překladu“ a jakou tvář nastavuje jihomaďarské město červencové výhni. Její texty byly nejprve představeny plzeňské veřejnosti v rámci komponovaného večeru s houslistkou Ágnes Kutas, následně pak vyšly knižně v nakladatelství Prolibris. (Ze stránek DEPO2015)