Klára Woitschová Livres

Kniha zachycuje tu část dějin Národního muzea, která je pevně svázána s existencí československého státu. Jedná se o čas, kdy se NM stalo na místo instituce soukromé, postupně podnikem zemským a nakonec státním. Zároveň s tím došlo k zásadnímu rozvoji muzejních sbírek, odborné muzejní práce, ale i činnosti výstavní, vědecké atd. Na druhé straně se však Muzeum bylo nuceno několikráte vypořádat s rozsáhlými zásahy státní moci nebo neblahými vlivy ideovými a ideologickými. Kniha zmiňované „československé období“ interpretuje v tematických kapitolách a je doplněna reprezentativní obrazovou přílohou a biografickými medailony významných muzejnic a muzejníků. Monografie je výsledkem rozsáhlého archivního výzkumu, především v Archivu NM, kde rovněž působí i její autoři. Realizaci knihy finančně podpořila Grantová agentura České republiky.

Kniha obsahově vychází z konference „Pomocné vědy historické v současné historiografii a archivnictví“, která byla uspořádána u příležitosti 230. výročí vzniku stolice diplomatiky, numismatiky, heraldiky a starožitností, prvního pracoviště pomocných věd historických na univerzitě, a 50. výročí ustavení katedry pomocných věd historických a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Konference, kterou katedra uspořádala společně s Národním archivem a ve spolupráci s Archivem hlavního města Prahy, vyvolala nečekaný zájem odborníků a představila nejnovější výsledky bádání v oblasti pomocných věd historických a nauky o pramenech, ukázala funkci pomocných věd historických v současném historickém bádání a v archivní práci a zároveň zmapovala hlavní střediska výuky a pěstování těchto disciplín v České republice i v sousedních zemích.

Kniha mapuje dějiny Archivu Národního muzea od založení muzea, kdy archiv ještě neexistoval jako samostatné pracoviště a sleduje všechny důležité milníky jeho existence od jeho ustavení v roce 1846 až k jeho 170. výročí v roce 2016. Pro období 19. století sledujeme správu svěřených písemností, které se musely obejít bez archivní teorie a spíše napodobovaly správu trojrozměrných muzejních sbírek. Muzejní archiv plnil i některé významné úkoly české historiografie, jako bylo např. pořizování opisů bohemik v zahraničních archivech. V tehdejší době byl položen základ dodnes existujících tzv. starých muzejních sbírek (topografické, genealogické, sbírek listin atd.). Ve 20. století je sledován přerod v podstatě muzejní sbírky písemností v respektované moderní archivní pracoviště. Autorky sledují změny postavení muzejního archivu v české archivní síti, ve vnitřní struktuře Národního muzea a objasňují také vývoj vnitřního fungování tohoto pracoviště ve všech jeho aspektech (akvizice fondů a sbírek, vývoj jejich využívání a zpřístupňování, odbornou a výstavní činnost archivu). Soustředěná pozornost je věnována významným osobnostem archivních dějin, archivním budovám a dílčím způsobem též dějinám archivních fondů a sbírek. Publikace je doplněna kompletním soupisem odborných pracovníků archivu, bohatou obrazovou přílohou a edicemi některých klíčových dokumentů.

První díl dvousvazkové monografie věnované pražskému Náprstkovu muzeu pojednává o dějinách této významné muzejní instituce. Cílem je objasnit vývoj postavení muzea v soustavě českých a československých paměťových institucí a proměnu úkolů, které si buď samo předsevzalo, či mu byly ukládány autoritami určujícími směr politického a kulturního vývoje ve státě. Pozornost je věnována i budování expozic a nejvýznamnějším výstavám, a to i v souvislosti s prostory, v nichž muzeum v průběhu let působilo, představen je i jeho vědecký program. Výklad se držím chronologické linie a dějiny muzea jsou zachyceny v celé jejich šíři v podstatě až do současnosti. Druhou, do jisté míry autonomní část výkladu představuje rozsáhlá kapitola o vývoji knihovny Náprstkova muzea.

Publikace přináší moderní kritickou edici Práv městských Království českého Pavla Kristiana z Koldína z roku 1579, kodifikaci městského práva navazující na starší právní vývoj, ale současně představující jeho kvalitativní proměnu a skutečnou změnu českého právního řádu. Čtenáři se tak dostává do ruky zákoník, který představoval svou povahou, po obsahové i jazykové stránce, unikát evropské úrovně a platil vedle zemských zřízení za jeden z nejdůležitějších předpisů práva platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku až do osvícenských reforem v druhé polovině 18. století, resp. u některých pasáží až do přijetí Všeobecného občanského zákoníku rakouského roku 1811. Edice je opatřena rozsáhlým úvodním slovem a dále komentáři strukturovanými podle jednotlivých právních odvětví, které umožňují pochopit jeho obsah i úlohu v proměnách české právní kultury 16.–18. století.

U příležitosti životního jubilea prof. PhDr. Ivana Hlaváčka, CSc., se 25 domácích i zahraničních badatelů zaměřilo na zkoumání různých forem panovnické reprezentace v písemné kultuře ve středověku. První blok byl věnován každodennosti a formám reprezentace na panovnickém dvoře, přičemž téma bylo sledováno jak ve vazbě na konkrétní vládce, tak i v širším komparativním rámci. Další oddíl se zaměřil na vnímání královského majestátu optikou současných i následujících generací, a to zejména pohledem autorů narativní, naučné či kazatelské literatury. Do poslední části byly zahrnuty příspěvky věnované různým oblastem panovnické správy a problémům úředních písemností ve středověku.