Ilona Ondráčková Livres

Hrdinka románu, pětačtyřicetiletá Leona, hledá odpovědi na otázky o svém životě a jeho smyslu. Snaží se pochopit, proč prožila takový osud a jak se může posunout dál. Její touha být dobrou matkou a prožívat láskyplné vztahy ji vede k nutnosti vzpomenout si na svou vlastní matku a rodinné vztahy. Musí se postavit svým bolestným vzpomínkám, kterým se dosud bránila. Pouze tak může začít žít normálně a přijmout se taková, jaká je. Odhozením masek, které si nasazovala během dospívání, manželství a mateřství, objevuje svou pravou tvář. Příběh zkoumá, co jsou ženy schopny obětovat pro spokojenost svých blízkých a jak daleko mohou zajít v zájmu lásky. Zahrnuje témata ponížení, hanby, výčitek, bolesti, ztrát a odpuštění. Leonino hledání připomíná loupání cibule; postupně se zbavuje vrstev své přítomnosti a vrací se k dětství, kde to všechno začalo. I když pláče nad svým osudem, je odhodlaná dostat se k jádru svého života - k lásce a víře v sebe. Její touha po opravdovém životě ji povede k překonání minulosti a rozplétání složitého osudu.

Autorka knihy s ironií i osobitým humorem tvrdí, že knihu Spokojená blbka napsala jako obhajobu svého životního stylu. Pokud se umíte zasmát sami sobě a ještě raději se smějete někomu jinému, určitě vás pobaví. Kniha je rozdělena do šesti kapitol: rodinné příběhy, pracovní úspěchy, ženy, muži, ze společnosti, sex a vztahy. Den za dnem se autorka na blogu snažila s větším či menším nadhledem vypořádat s běžnými denními starostmi i radostmi a pobavit či rozplakat své čtenáře na internetu. O tom, jak se jí to podařilo, se můžete přesvědčit v knize. Humorné a ironické postřehy ze života vás pobaví a možná i vy nakonec zjistíte, že v každém z nás je skryto kousek blbky a část vědmy. A že bez ohledu na to, kolik nám bylo sudičkami přiděleno moudrosti, nebo hlouposti záleží pouze na tom, jak jsme schopni si náš život užít a prožít. A že i z nesnesitelné spolupracovnice se může vyloupnout kamarádka a v protivném chlapovi můžeme občas najít gentlemana, nebo alespoň spojence. A z "otravných" dětí nám nakonec vyrostou dospělí, kteří si na základě svého dětství ještě rádi pořídí další pokračovatele rodu, i když se nás celou dobu snažili přesvědčit o tom, jak jsme nemožní rodiče a nedá se s námi vydržet