Renata Kalenská v silných osobních rozhovorech odkrývá příběhy ženských i mužských obětí sexualizovaného násilí. K sestavení této knihy autorku inspirovala především Jasmína Houdek, lektorka kurzů sebeobrany pro ženy. Novinářce svěřila svůj výjimečný příběh, v němž dokázala najít sílu pomoci nejen sobě, ale i pomáhat ostatním. Jedním z respondentů je také Jasmínin manžel Pavel Houdek, který čtenáři přiblíží, jaké je to žít s někým, kdo si prošel peklem. Mozaiku velmi otevřených vyprávění obětí doplňuje i psycholožka Yvonna Lucká. Jak vypadá každodenní cesta za uzdravením každého z nich, jak se k nim staví společnost a co nejvíce potřebují traumatem zkoušené „zamrzlé duše“?
Příběhy české transplantační chirurgie. „Jedeme na sál. Cítím, jaká je mi na pojízdné posteli jen v andělíčku zima. Klepu se. Imunitu mi příslušnou medikací stáhli skoro k nule, aby moje tělo bylo ochotné nové orgány přijmout. Nemám strach. Je to jakýsi druh adrenalinu, mlha v hlavě, gumové vystresované tělo. Podobá se to pocitu, když jsem jako dítě startovala na závodech ve sprintu. Zaklekám do bloku. Tretry potřebovat nebudu.“Novinářka Renata Kalenská v roce 2018 podstoupila transplantaci ledviny a slinivky. Za záchranu svého života vděčí špičkovému transplantačnímu týmu z pražské nemocnice IKEM, který vede přednosta Jiří Froněk. O jejich práci se však rozhodla vyprávět už o něco dříve, když měla možnost sledovat Froňka při operaci na sále a viděla, s jakým zápalem chirurgii provádí. Vedla s ním proto obsáhlý rozhovor a mluvila také s řadou pacientů po transplantaci, jejichž příběhy jsou jen stěží uvěřitelné.Tato kniha vzdává hold nejen mimořádné osobnosti české transplantační chirurgie, ale především všem lidem, kteří tváří v tvář smrti prokazují obrovskou odvahu, nezdolnost ducha, nezištnost a lásku k bližnímu. Dokazuje, že čím blíž smrti se ocitáme, tím lépe chápeme skutečnou hodnotu života.Rozhovory s Jiřím Froňkem a pacienty doplňují kněz a lékařský etik Marek Orko Vácha a psychiatr Radkin Honzák.
Otevřený, zábavný i dojemný rozhovor novinářky Renaty Kalenské s Karlem Schwarzenbergem.
Za protektorátu je vystěhovali z jejich pražského paláce, dva roky po válce, ještě před únorem 1948, jim parlament zvláštním zákonem vyvlastnil majetek, před komunisty museli utéct, aby je nezavřeli, desítky let se do své vlasti nesměli vrátit... Přesto na ni Karel VII., kníže ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský, hrabě ze Sulzu a lankrabě klettgavský nezanevřel. Sloužil jí v emigraci a pak i po svém návratu na sklonku roku 1989. Se stejnou noblesou, pokorou i vtipem, s nimiž vypráví novinářce Renatě Kalenské svůj životní příběh. V něm se odráží nejen složitost vztahů mezi českou společností a šlechtou od zrodu první československé republiky, ale z určitého úhlu pohledu i historický vývoj této země v uplynulých osmdesáti letech. Svědectví o době a člověku, který zná svět a umí v něm důstojně žít.
Rozhovor s Jiřím Stránským.
Spisovatel, autor Zdivočelé země a bývalý politický vězeň Jiří Stránský je vždycky optimista a vždycky nad věcí. Žije sice s přesvědčením, že po světě chodí lidé, jejichž jediným úkolem je škodit, ale nedá se otrávit nikým a ničím – na to si toho prožil už dost. Lágr v padesátých letech, další vězení v letech sedmdesátých, po revoluci neustálý tlak, aby konečně vstoupil do politiky… Nikdy to neudělal. S Jiřím se dá mluvit do nekonečna. A je dobré se nechat nakazit jeho životním nadhledem.
V rozhovoru s novinářkou R. Kalenskou vypráví známý hudebník a básník o peripetiích svého osobního i profesionálního života, který je úzce spjat s českým undergroundem 70. let. Vzpomínková knížka, v níž se Vratislav Brabenec vrací ke svému dětství, rodině a přátelům, k životu v Čechách od 50. do začátku 80. let. Vypráví rovněž o svých zkušenostech ze života v emigraci i o svých současných pocitech. Novinářka lehce koriguje tok jeho vzpomínek a vrací jej k některým nedopovězeným myšlenkám. Černobílé ilustrační fotografie v textu.
Výběr z interview, které vedla autorka v posledních dvou letech minulého tisíciletí, publikovaných v magazínu Lidových novin. Mezi zpovídané osobnosti patřili Dan Bárta, Josef Lux, Milan Knížák, Tomáš Halík, Miloš Zeman a mnoho dalších.
Povídání renomované novinářky Renaty Kalenské s Otakarem Motejlem, který se roku 2000 stal prvním českým ombudsmanem.
Těsně po listopadovém převratu byl členem komise pro dohled nad vyšetřováním událostí ze 17. listopadu 1989. Poté působil jako předseda Nejvyššího soudu ČR. V roce 1998 se stal ministrem vlády Miloše Zemana, o rok později byl veřejností ohodnocen jako nejprospěšnějším ministr, za další rok na vládní funkci rezignoval, protože se mu nepodařilo prosadit reformu české justice. Otakar Motejl nikdy nebyl členem žádné politické strany. Byl vyznamenán Řádem čestné legie.
Desatero Marka Orko Váchy o životě, lásce, sexu, církvi, přírodě a přátelství Tahle kniha vznikala při putování Podyjím, při rozjímání na zahradě jedné fary i dlouhých hovorech u vína. Když se potká novinářka, co se umí ptát, a kněz, lékařský etik a přírodovědec, který má co říct, vznikne hluboký, třaskavý a místy dojemný dialog. Něco jako dvojitá osobní zpověď. Třeba o tom, jak se nebát budoucnosti, jak vnímat svět i sebe a jak si vychutnat každou přítomnou chvíli. Marek Orko Vácha a Renata Kalenská zvou čtenáře k empatickému a otevřenému knižnímu rozhovoru, volně inspirovanému biblickým desaterem.
Knižní rozhovor renomované novinářky a spisovatelky s fotografem, který je dnes vedle Josefa Koudelky ve světě nejznámějším českým tvůrcem, se snaží nalézt odpověď na otázku: Jaký je opravdu Jan Saudek? Rozhovor, mimořádný svou otevřeností, je nejen svědectvím o fotografově životě a názorech, ale na jeho pozadí vyvstává jaksi mimochodem i věrný a stísňující obraz doby nesvobody, v níž bylo Janu Saudkovi po většinu života dáno žít a pracovat a s níž svou tvorbou vedl při. Kniha je doprovázena unikátními snímky Jana Saudka i z jeho rodinného archivu.
Románová výpověď mladé dívky, která se po delší době vrací domů na vesnici z Prahy, aby posléze zjistila, jak může být někdy obtížné navázat na předcházející důvěrný vztah.
Hlavní hrdinka si ve velkém městě zvykla nejen na samostatnost, ale i určitý způsob chování a svobody. Také společnost, která ji obklopovala ve městě a nyní na vesnici, se výrazně liší. Zpočátku se cítí v rodině vítanou společnicí, posléze však s překvapením zjišťuje, že je velký problém sžít se s matkou, která si našla nového partnera a se sestrou, jež má před svatbou. Možná proto se stále víc a víc navrací alespoň ve vzpomínkách a snech ke svému předcházejícímu způsobu života.
