Hlavním přínosem vzpomínek Svatopluka Malého je, jak precizně a detailně popisuje svou práci na jednotlivých filmech. Především odhaluje zcela nesobecky své triky, nápady, techniku, zkrátka svoji kameramanskou vynalézavost, dnes by se řeklo své know-how. Po této stránce jde o unikátní zprávu, v podstatě shrnující trikovou sumu předpočítačového věku.
V kombinaci vzpomínek a detailního výkladu předkládá Svatopluk Malý ve svém textu zasvěcený náhled do zákulisí specifického fenoménu multivizuálních programů v Československu druhé poloviny 20. století. Jako kameraman a/či střihač se Malý ve své kariéře podílel na realizaci většiny významných polyekranů (diapolyekranů aj.), které českoslovenští tvůrci vyrobili v průběhu šedesátých až osmdesátých let. Zabývá se prvními pokusy s projektem Laterny magiky a jeho úspěchem na EXPO 58 v Bruselu a v dalším vývoji sleduje jak polyekrany prezentující Československo na dalších světových výstavách (EXPO 67 v Montrealu), tak ty, které vznikly na zakázku jiných států (prezentace kanadského státu Britská Kolumbie na EXPO 70 v Ósace, perská zakázka Heritage of Ages k výročí 2 500 let Perské říše, dürerovská Noricama pro německý Norimberk) aj.