Monografie fotografky Dity Pepe zahrnující Autoportréty se ženami, Autoportréty s muži, Autoportréty s rodinami. Kniha nabízí snímky pořízené mezi lety 1999 až 2014. Publikace vychází v limitované edici v anglicko-české jazykové verzi. Autoportréty jsou tištěny na papír Munken Polar, přebal tvoří karton s ražbou. Publikace je ručně kompletovaná.
Monografie fotografky Dity Pepe zahrnující Autoportréty se ženami, Autoportréty s muži, Autoportréty s rodinami. Kniha nabízí snímky pořízené mezi lety 1999 až 2014. Publikace vychází v limitované edici v anglicko-české jazykové verzi. Autoportréty jsou tištěny na papír Munken Polar, přebal tvoří karton s ražbou. Publikace je ručně kompletovaná.
Kniha představuje svébytný proud české fotografie padesátých a šedesátých let 20. století. pro nějž se později vžilo pojmenování fotografie všedního dne či poezie všedního dne ve fotografii. Tyto snímky, většinou pořízené v nejrůznějších uličních zákoutích našich měst, okouzlily ve své době prostřednictvím tisku a obrazových publikací obrovské množství lidí. Jejich tvůrci pak měli neobyčejně velké divácké publikum a také popularitu, o níž se dnešním výtvarným umělcům, snad až na nemnohé výjimky, může jen zdát. Doba žila fotografií a žila všedností. Mnohá díla však uchvacují dodnes nejen svou řemeslnou kvalitou a rafinovaností, ale s odstupem času rovněž hutnou informací o této zajímavé době, viděné dnes již prizmatem určité nostalgie. Z nejpřednějších českých a moravských fotografů sledovaného období jsou v knize zastoupeni například Jiří Jeníček, Václav Jírů, Jan Beran, Karel Otto Hrubý, Marie Šechtlová, Erich a Milada Einhornovi, Miloš Budík či Pavel Dias. Publikace je uzavřena výběrovou bibliografií, jmenným rejstříkem a anglickým resumé.Vydáno jako doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě v Galerii výtvarného umění v Chebu, konané od 12. dubna do 17. června 2018
V roce 2016 uplynulo sto let od narození K. O. Hrubého, významného českého fotografa, pedagoga, teoretika, kurátora, lektora a organizátora. S jeho jménem je spojeno nejen mimořádné dílo, ale i mnoho dalších aktivit, které ve druhé polovině dvacátého století ovlivnily tehdejší vnímání a pozici média fotografie. Fotografie K. O. Hrubého jsou spjaty s dobou svého vzniku, reflektují autorovy osobní zájmy a témata, která jej zvlášť oslovovala, dobové názorové trendy i aktuální společenskou situaci. Jeho začátky jsou spojené s českou meziválečnou avantgardou, byl mu blízký jeden z výrazných uměleckých proudů poválečných desetiletí, obracející se k poetice všedního dne. Později se krátce věnoval i inscenované fotografii, poslední desetiletí jsou spojena s malbou obrazů poetického naivizujícího pojetí. Jeho oblíbeným námětem byla krajina, dokumentoval folklór a tradice venkovského prostředí, fotografie byla i jakýmsi deníkem jeho života. K. O. Hrubý zanechal rovněž výraznou stopu jako pedagog, k jeho odkazu se dodnes hlásí řada českých fotografů. Rozsáhlá třísetstránková monografie, která vychází u příležitosti výstavy Hrubého díla v brněnském Domě umění, tak poprvé komplexně postihuje autorovu fotografickou tvorbu a její význam v kontextu české i světové fotografie.
Viktor Kolář st. (1898–1971) byl doposud opomíjenou postavou české fotografie, přestože jeho dílo je nejvýznamnějším vizuálním svědectvím Ostravska od dvacátých do padesátých let 20. století. Díky své nadčasové kvalitě má ale platnost mnohem širší. Kolář zachytil několik prezidentů, politiky, umělce, zajímal se o sociální témata, lidskou práci, zaznamenával všední život. Předkládaná publikace představuje výběr z tohoto objemného konvolutu několika set fotografií a přibližně čtyřiceti tisíc políček negativů. Textem ji doprovodili historik umění Lukáš Bártl a historik Ondřej Kolář.
Dosud málo známý a nezaslouženě zapomenutý výtvarný fotograf Rupert Kytka (1910-1993) patří do generace umělců spjatých s meziválečným amatérským hnutím. Nejvýznamnější práce ovšem vytvořil až v šedesátých letech jako zakládající člen olomoucké skupiny DOFO, prvního poválečného československého fotografického sdružení (vzniklo roku 1959), k jejímuž věhlasu přispěli později například Ivo Přeček a Vilém Reichmann. Z této doby vynikají zejména Kytkovy snímky v duchu poezie všedního dne (se styčnými plochami s tradicí surrealismu a imaginativního umění) a fotografie blížící se svým výrazem umění op-artu či informelu (mj. skleněné struktury). K jeho vrcholným snímkům patří zátiší v exteriéru i interiéru, často citlivě zobrazující odhozené a různě destruované předměty. Fotografickou dráhu pak Rupert Kytka zakončil výjimečným souborem Dobrá země (1969-1979), kdy zejména v detailech opět prokázal schopnost mistrovsky rytmizovat námět. Zhodnotil tak zároveň celoživotní zájem o fotografii horské krajiny. Reprezentativní výběr (téměř padesát kvalitních reprodukcí) z Kytkova neokázalého, ale dnes již klasického díla je uveden průkopnickou studií Lukáše Bártla a uzavřen soupisem výstav umělce.
Monografie tatranského fotografa Vladimíra Koštiala (1912-2001), která je průřezem jeho zajímavé tvorby, zaměřená na reportážní, portrétní i krajinářskou fotografii. V knize najdete Tatry a lidi z Tater a z pod Tater, jak jich už dnes nemáte možnost vidět. Stejně tak poznáte tatranské osady, které dnes samozřejmě vypadají úplně jinak. Knihu sestavili čeští výtvarní teoretici Lukáš Bártl a Lucie Petrůjová a vydal syn autora, Vladimír Košťál s M.D.T. Poprad a Tiskárnou Helbich.
