Lubor Kasal Livres

Debutová sbírka Lubora Kasala přináší obdivnou Noc Dosudby a texty plné slovních her a surrealistických litanií.

Básnická sbírka pražského rodáka Lubora Kasala.

Sedmá sbírka současného českého básníka obsahuje rozsáhlejší skladbu, která vyniká autorovou nezaměnitelnou poetikou. Ve sbírce "Orangutan v továrně" se Lubor Kasal představuje jako autor, který záměrně rozvíjí surealistickou inspiraci. Ta vystupuje do popředí zvláště v okamžicích, kdy autor popisuje sled zdánlivě nesouvisejících situací: pak připomíná jeho skladba spíše jakýsi řetězec asociací, zarámovaný v úvodu a v závěru dvěma scénami z vrátnice fiktivní fabriky.

Sbírka provokujících a surrealistických veršů o krutých lidech a podivných zvířatech; v jejím středu stojí hlodavec nalezený v babiččině truhlici, trápený a předávaný z ruky do ruky a odhalující nepěkná tajemství poezie.

Autor se ve své druhé básnické sbírce pokouší zamyslet nad hledáním identity člověka v současném světě. Kasalova "vezdejšina" je téměř nepropustná džungle pojmů, politických či společenských proudů a seskupení, na straně druhé i džungle mezilidských vztahů, které člověka každodenně deptají a neúprosně se ho snaží zbavovat lidských hodnot a jistot. Sbírka je napsána vyhraněným autorským stylem, v němž převládá silný expresivní výraz, často zdůrazněný užitým naturalistickým slovníkem extrémů, jejichž funkčnost je však zcela oprávněná.

Čteme-li název této básnické sbírky odzadu, dostaneme název skladby o sto šedesát jeden rok starší. Text Lubora Kasala je pak zcela volně formulovaný jako pararáze této dnes nejoblíbenější sbírky českého romantismu. V knize Jám romantický patos zůstal zachován, jen se skryl do kulis 20. století.

Hladolet je koncipován téměř jako transparentní příběh apokalypsy, zasazený mimo konkrétní prostor a čas. Kniha je sice rozdělena do deseti částí, ale v úhrnu jde o jednolitou, monumentální báseň. Z ničeho se rodí buñuelovský anděl zkázy – Hladolet, který se vznáší nad krajinou, soudí a trestá, ale i popichuje, zesměšňuje, aby se nakonec znovu rozpustil do vesmíru a zůstavil za sebou maximu: „Všechno má svůj konec v hnití.“ (Z recenze Radima Kopáče)

Panoramatická skladba současného českého básníka, která je inspirována stejnojmennou poémou Alexandra Bloka. Autor zachycuje alegorickým způsobem tragický úděl současného člověka, jenž prochází morbidním a bizarním světem odpudivých možností. Neuvědomuje si ovšem, že právě tyto příležitosti, v nichž je dovoleno zkusit a ochutnat prakticky vše, mu mohou nejen přinést chvilkové uspokojení, ale dokážou ho i zahubit. Stejně jako Blokova poéma obsahuje i Kasalova kompozice dvanáct zpěvů. Místo dvanácti revolucionářů, kteří při průchodu městem zabíjejí své nepřátele, obsadil do role protagonistů dvanáct turistů. Ti se ovšem pohybují v prostředí obrovského lunaparku, kde na ně čeká spousta nevídaných atrakcí, jež ovšem víc než radost ze života symbolizují civilizační úpadek. Nafukovací domy, skákací hrad a gumoví světci jsou postupně nahrazeni ponurými obrazy, v nichž je zvěstován zánik a zmar.