Dana Nývltová Livres

Publikace je určena všem zájemcům o Certifikovanou zkoušku z češtiny pro cizince na úrovni B1 (CCE–B1), kterou pořádá Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze (ÚJOP UK). Byla vytvořena nejen pro vyučující, kteří chtějí ke zkoušce připravovat své studenty, ale také pro kandidáty, kteří dané úrovně dosahují a s formátem zkoušky se chtějí seznámit sami. Uživateli jsou k dispozici jak konkrétní příklady jednotlivých úloh s návodem k jejich vypracování, tak metodická doporučení pro nácvik testovaných dovedností. Materiál obsahuje celkem tři kompletní cvičné sady testů (včetně klíče). Všechny poslechové texty jsou nahrány na doprovodném CD.

Marie Majerová – česká komunistka ve víru feminismu. Studie Dany Nývltové se zabývá nepříliš známou stránkou života a díla Marie Majerové – jejím postojem ženské aktivistky a feministky v období od počátku 20. stol. do druhé světové války. Soustředí se na vztah dvou hlavních rolí Majerové, komunistky a feministky, a jejího obrazu jako femme fatale a femme nouvelle. Majerová prosazovala člověka nezávislého na pohlaví nebo genderu, na druhou stranu bojovala za ženská práva a možnost ženy vyjádřit se literárně podle sebe. Čtyři základní oddíly se věnují jejím textům o sociálním postavení ženy, hledání ženské literární tradice, podobám mateřství a specificky ženskému přístupu k psaní. Nová interpretace Majerové ukazuje, že byla „novou ženou“, nicméně mnozí její současníci si udrželi její obraz jako femme fatale vzdor její snaze ho dekonstruovat.

Manuál pro učitele obsahuje instrukce k používání učebnice a popisuje způsob práce při výuce češtiny pro rusky mluvící cizince. Učebnice češtiny pro rusky mluvící cizince, začátečníky nebo mírně pokročilé, obsahuje přehled gramatiky. Slovník k učebnici češtiny pro rusky mluvící cizince, začátečníky nebo mírně pokročilé

Antologie přináší ohlasy na literární tvorbu Marie Majerové v jejím hlavním tvůrčím období. Podtitul publikace „Od Panenství k Robinsonce“ odkazuje nejen na časové vymezení od prvního románu (1907) po poslední významnou literární práci (1940), ale naznačuje také inklinaci Majerové k tématům dívčího dospívání a k narušování a převracení genderových stereotypů. Právě jejího feministického zaměření a důrazu na sociální otázky si literární kritici všímali nejvíc, jejich recenze a jiné ohlasy ovšem přispívají také do diskusí o smyslu a podobě tendenčního umění, o sociálním a komunistickém románu, o sexualitě, tělesnosti a citovosti v literatuře, o ženském a mužském principu nebo o volné lásce a „nové ženě“. Více než třicet článků antologie je rozčleněno do osmi oddílů, zaměřených na tyto a podobné otázky. Autory článků jsou osobnosti Majerové ideově blízké (Josef Hora, Julius Fučík, F. V. Krejčí) i výrazně vzdálené (Josef Knap, J. O. Novotný). Zařazeny jsou i texty dalších významných postav literární kritiky první poloviny dvacátého století, jako F. X. Šaldy, Arneho Nováka, A. M. Píši, Františka Götze či Karla Sezimy. Čtení o Marii Majerové přináší pestrý pohled nejen na Majerovou jako spisovatelku, socialistku a feministku, ale skrze literárněkritické texty přibližuje představu o tehdejším vnímání ženského a sociálního hnutí vůbec, o ženách spisovatelkách a o ženské literární tradici.