Jedinečné vydání románové trilogie Platnéř, Pavoučí síť a Návrat mistra v rámci jednoho svazku líčí příhody platnéřské učně Lukáše, který se postupně stává tovaryšem a mistrem. Doba konce čtrnáctého a počátku patnáctého století je však nejistá, a tak se Lukáš nejednou ocitá v ohrožení života. Životní osudy ho zavedou z Prahy až do Milána, kde nachází skutečný domov i ocenění své výjimečné práce…
Píše se rok 1316. Boj o moc v Čechách neustává a ani uvěznění Jindřicha z Lipé na Týřově situaci nevyřešilo. Poměr sil se stále přeskupuje. Tu je silnější strana královská, tu strana Jindřicha z Lipé a král Jan Lucemburský je nucen opět povolat do Čech svoje rádce a podporovatele nejvěrnější, arcibiskupy a říšské kurfiřty Petra z Aspeltu a Balduina Lucemburského. Ti skutečně přijíždějí v čele těžkooděnců, ale pokud si Jan myslel, že mu pomohou protivnou stranu jednou provždy zlomit, musel být zklamán. I vzhledem k situaci v říši, kdy proti sobě stáli dva římští králové, z nichž se každý snažil získat moc na svoji stranu, nebylo možné riskovat v případě neúspěchu ohrožení lucemburské moci. Je nad slunce jasné, že České království nečekají klidné časy.
Lukášovi, platnéřskému tovaryšovi, se podařilo za přispění svého příznivce Lorenza Scorsiniho šťastně uniknout z Prahy, kde mu bylo několikrát ukládáno o život. Co mu asi přinese jeho nový domov, Miláno?
Je mrazivá noc, leden roku 1421, a k bráně Drkolné, malé tvrzi v podhůří Šumavy, přijíždí do sedla zhroucený a těžce zraněný jezdec... Tak začíná děj volně navazující na předešlé romány Čtvrtý králův pes a Čas vlků. Hynek Tas z Boru znovu ztrácí lásku své ženy Markéty. Ale tato ztráta nepatří k jediným. Ztrácí svůj hrádek Vlkov, vodní tvrz Blatec, syna a někde v lesích mizí i jeho vlčice Šedá. Ale Tas nepatří k těm, kteří by se vzdali bez boje. I když je mnohdy na kolenou, zůstává mu vzpřímená hlava. Zůstává mu jeho kůň Flavius, získává nového přítele, ale i tajnou lásku ženy jednoho z německých běženců, nechává se najímat jako ochránce kupeckých karavan. To vše se odehrává v době nejdramatičtějšího kvasu v království, kdy Oldřich z Rožmberka obléhá Tábor a Zikmundu Lucemburskému se podařilo dát dohromady největší kruciátu té doby a kdy se schyluje k bitvě na Vítkově. Tento středověký příběh až mrazí svojí syrovostí a zároveň poodhaluje skutečnosti jinak v literatuře málo zmiňované.
Jindřich z Lipé sedí ve věži pevného hradu Týřov, ale pokud si král Jan Lucemburský myslel, že když přidusí a později možná i odsekne hlavu hydry odbojných českých pánů, mýlil se. Ronovci, jedni z nejpřednějších českých panských rodů, povstali a s nimi další. Jedná se však jen o uraženou ješitnost a touhu po moci? Jistě. Ale především jde o stříbro z Hor Kutných a směr, kam má jeho tok plynout. Postavení královo je otřeseno a jeho pokladnice opět prázdná. Ještě že je v království také druhá skupina šlechticů pod vedením Viléma Zajíce z Valdeka, která se staví na královu stranu a dokáže tak Lipého stranu oslabit. Ale i oni touží po moci.
Wolfram Katzinger z Olšové, někdejší johanita, jehož jediným majetkem je jeho meč, vynikající kůň, statečnost a umění boje, stojí věrně ve službách krále Jana. Beneš z Vřesova pokračuje dál ve stavbě svého hrádku Vřesova, jelikož jenom pevné zdi, prozíravost a snad i močály svírající Vltavu na pomezí z Bavorskem ho mohou uchránit před opakujícími se nájezdy bavorského šlechtice, který je v Čechách znám spíše pod přezdívkou Hanz Křivák. Jako Rožmberkův man, kterého si mladý vladař i přes vzájemnou rozepři velice cení, musí Vřesov opouštět a účastnit se bojů jak s vnitřními, tak s vnějšími nepřáteli na obranu krále. Nebo proti němu? To podle toho, na které straně Rožmberk zrovna stojí.
Volné pokračování autorova románu Čtvrtý králův pes. Píše se rok 1417 a Hynku Tasovi z Boru se konečně podařilo krále přemluvit, aby jej propustil ze služby. Dostává jako výsluhu hrádek Vlkov na jihu Čech, vklíněný do panství odvěkých králových rivalů – Rožmberků. To, po čem Tas dlouhá léta toužil, tedy klid, se ale s mocným sousedem za zády, loupeživými tlupami, potulnými kazateli a hordami husitů nemůže dostavit. Rovněž tak jako u předešlého románu je děj plný napětí a zvratů, zrady, ale i přátelství. Tas, tak skoupý na jakýkoliv projev citů, stojí najednou mezi svou milenkou Ulrikou a svojí novou ženou Markétou z Blatce. Chladná ocel, mráz, hořící domy, hodiny v sedle, vytí vlků a předzvěst léta trvajících válek nastávajících s příchodem vyznavačů nového učení, to je rámec tohoto románového příběhu.
Zjevný boj v Království českém roku 1318 zdánlivě ustal. Zčásti v důsledku všeobecné únavy a zčásti v důsledku dohod uzavřených mezi králem a odbojnou šlechtou. O to víc se však rozhořel boj v zákulisí. Král Jan Lucemburský je po osmi letech vládnutí unaven. Připadá si osamělý a vlků v jeho království neubývá. Neúnavnému a neobyčejně schopnému Jindřichovi z Lipé se daří postupně přiklánět krále na svoji stranu a dokáže ho utvrdit v tom, že královna Eliška proti němu chystá, spolu se svými stoupenci vedenými Vilémem Zajícem z Valdeka, spiknutí, jehož cílem je svrhnout krále z trůnu a dosadit tříletého syna Václava. A tak Jan vnikne s ozbrojenci na hrad Loket, kam se Eliška s dětmi uchýlila...
Král Jan Lucemburský se snaží upevnit si své postavení navzdory odporu velmožů, kteří si představovali, že se nezkušený mladíček stane jejich loutkou. Mezitím roste moc jak Jindřicha z Lipé, tak Petra z Rožmberka. Skutečnými hrdiny románu však jsou, tak jako v předchozí knize Rytíři z Vřesova, příslušníci dvou zemanských rodů: Beneš a Čeněk z Vřesova, Lothar Katzinger z Olšové a jeho starší bratr Wolfram.
Ondřejovi z Rohatce se konečně podařilo vyvléci se z osidel, která mu kladl křivoklátský purkrabí Chval z Valdéře, jenž ho chtěl připravit o hrad Jenčov, bohaté naleziště železné rudy, hutě a hamr na výrobu železa. Chval byl vždy mužem Jana Lucemburského, zatímco Ondřej manem markraběte Karla. Vztah obou Lucemburků byl vždy komplikovaný, a i když nakonec král Jan uznal, že je Ondřej v právu a darovací listinu na Jenčov, kterou vystavil jeho syn Karel, uznal a stvrdil i svým podpisem a pečetí, nemohl jen tak ustoupit, aby neztratil tvář. A tak stanovil Ondřejovi podmínku, že se bude muset, pokud ho on sám vyzve, zúčastnit tří jeho válečných tažení. Píše se rok 1341 a králi zbývá necelých pět let života. Zapomene král na tuto svoji malichernost, nebo bude Ondřej vyzván k tomu, aby ho do bitvy následoval?
