Ondřej Hladík Livres

Historie výkonu trestu v Čechách a na Moravě, Známé, neznámé i zaniklé věznice Věznice patří k místům, která nás zvláštním způsobem vzrušují. Romantické osudy loupežníků, svědectví o nevině trpících mučednících či hrdinech odboje, i současné mediálně proslulé případy kriminálních delikventů. To vše se mísí v protikladech a vytváří zcela zvláštního “vězeňského genia loci“. Poznejte staré hrady Špilberk, Hukvaldy, Mírov, kláštery Valdice, Řepy, pevnost Terezín, nebo nově budované věznice Pankrác, Bory. Prožijte příběhy proslulých vězňů (divoký baron Trenk, z čarodějnictví obviněný děkan Lautner, atentátník Princip, loupežník Babinský…).

Kniha Ondřeje Hladíka přináší detailní pohled na kriminalitu rudolfínské doby. Autor vychází především z tzv. knih svědomí, které vznikaly jako součást soudního řízení v raném novověku, konkrétně pak na Novém Městě pražském v letech 1585-1593. Do nich přísežný písař zanášel výpovědi svědků ke sporům, jakými byly například delikty proti osobním právům, kam náležely mimo jiné i cizoložství a "zhanění" cti, delikty proti zdraví a životu, mezi něž byly řazeny například vraždy, hospodské rvačky nebo mordy. Studie zachycuje rovněž ojedinělý případ čarodějnictví, řazený mezi delikty proti oficiální ideologii. Stranou nezůstávaly ani majetkoprávní spory - asi nejproblematičtější z nich byla rozepře o dědictví rektora pražské univerzity Petra Codicilla z Tulechova. Každý případ je doplněn i citacemi výpovědí, jež mají nejen ukázat to, jak komplikovanou práci měli konšelé zasedající v soudu, ale i přiblížit mnohdy nečekané detaily života ve městě na konci 16. století.

České vězeňství prošlo v průběhu 20. století mnoha změnami, přičemž ne všechny lze hodnotit pozitivně. Za jednu z jeho nejtemnějších kapitol je možné vcelku oprávněně považovat počátek padesátých let, kdy vznikaly nechvalně proslulé likvidační lágry při uranových dolech na Jáchymovsku a později také v okolí Příbrami. Avšak i přes existenci těchto vězeňských táborů, zřizovaných podle sovětského vzoru, přežívala také zařízení, v nichž se po omezenou dobu dařilo udržovat při životě fragmenty z prvorepublikové tradice humanizace výkonu trestu. Konkrétně se jednalo o využití práce v zemědělství jako účinné převýchovné metody. Nikoliv tedy trestní ústav jako prvoplánově represivní zařízení určené nepřátelům režimu, ale místo, kam sice po únoru 1948 rovněž doléhala ideologizace, ale ve specifické umírněné podobě. Tato skutečnost měla svoje důvody a jedním z úkolů této monografie je i jejich osvětlení.

Fenomén věznice. 1627-1857-2007 Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Jičíně ve dnech 23. a 24. října 2007 Část II. - Historie věznice (1857-2007)